Ne, nebudu listovat v knize toho jména, zmínit chci dnešní (18.5.) polední čas před naší dílnou a přejít v poměrně výživné téma pro ty, kteří se za slavíky občas otáčejí.
Vyšel jsem z kovárny a z mlýnské zahrady slyším poněkud nevyvinutý, ale zcela zřetelný zpěv slavíka tmavého! Několikrát se ozval z mohutné střemchy, pod kterou tráví den srna s mládětem. Z kolegy Toma vypadlo, že ho slyšel úsečně zazpívat už před hodinou a nestačil mi to říct. Posbírali jsme cajk a spěchali obloukem ke mlýnu. Slavík se neozval, nechytil, nepřipomenul. Potěšil jsem se po roce kvetoucími bradáčky vejčitými v olšině a vrátili jsme se do procesu. Žena mi odpoledne připomněla, že tam nějaký „hlasitý zpěv“ slyšela už ráno. No, uvidíme.
Co se vlastně děje?
Hybridní slavíky bych do toho netahal, ikdyž rozumím každému, kdo při poslechu podobného projevu zpanikaří. Je to něco tak zvláštního a nezvyklého, že chaos je na místě. Nebývá to ukázkový zpěv slavíka tmavého, ale k obecnému to má předaleko. Jde o směs převážně tvrdých, úsečných, a nápadně hlasitých (i drozdovitých) motivů, kdy právě onou hlasitostí zaujmou kohokoliv v dosahu. Chybí úvodní táhlé zesilující hvizdy – tak příznačné pro slavíka obecného. Ale pozor! Ptačí břídilové toho druhu (SO) předepsané skladby šidí a často značně komolí. I s oním křešendem si mnohdy neví rady a nástupy jsou „žvatlavé“.
U zpěvu, jakým byl ten dnešní, je řada zajímavostí. Lidi zaujme neobyčejnými strofami a hlavně hlasitostí. Pak také pauzami, které takto rozměrné slavík obecný nedělá. Lidé tuší, že zpívá slavík – jenom se jim zdá „divným“. A ještě jedna věc vyniká. Zpěv se odbývá v čase, kdy právě takovýchto not v přírodě mnoho není. Pěnice, sedmihlásci, žluvy, kukačky (teď trochu žertuji), takovéto tóny neznají. Snad drozdi, nastupující druhé hnízdění, jejich sloky jsou ale měkčí a „neroztrhané“. Právě tak „nerachtavé“.
Přestože nemám odchytán potřebný počet jarních slavíků tmavých, abych se mohl pasovat na znalce, jsem téměř přesvědčen, že jde (podobně jako u slavíků obecných) o dvouleté „nevyzpívané“ bludné samce v neznámém teritoriu, pobývající v něm tak dlouho, jak se zadaří. A teď jsem u toho!
Přesně takhle dochází v podmínkách naší republiky k tvorbě smíšených párů udané polarizace. Je to ono zpoždění, tvořící rozdíl od slavíků obecných v nástupu hnízdění. Tak jsem to prvně zažil kdysi u Koprníku, tak to znám z případů jiných. V naprosté většině (můžeme-li mít vůbec odvahu takhle kalkulovat) jde o dvouleté ptáky.
Podtrženo-sečteno: Po odečtu několikadenního (letošního) zpoždění míříme k době, kdy na našich slavičích hnízdištích dochází k nejcennějším proměnám! Dějí se věci, které donedávna nikdo příliš nesledoval – spíše netušil. Ač se to nemusí zdát, jsem si jist, že teď jsem mnohému na stopě. Vím, kam namířit pozornost a hlavně, kdy se na cestu dát.
…A večer budu u plotu mlýnské zahrady určitě poslouchat. Vše, co se stane, bude výsledkem.
Poznámka: Vše se semlelo tak rychle, že se nepodařilo zajistit nahrávku projevu. Je však potěšením slyšet v Česku tento vzácný zpěv. Letos je tento třetím nahlášeným na webu ČSO, zdá se, jako by zástihů ubývalo. Už jich letošního jara mnoho nepřibude, opožděný tah končí. Ti, kteří se od teď objeví, třeba pozorně hlídat. Mají docela jiné úmysly.
