Ukazatel paliva na palubní desce už nenaráží na nejzazší okraj po včerejším tankování, poodplul k prostředku. No, okruh to byl vskutku pěkný! A nadějný. Jenže, nic se nestalo. Slavík nikde na jihu až jihozápadě zkoumaného prostoru není. Nebo spíše – nebyl potvrzen. Mám ale ta napětí rád. Co potom, až slavíci místa osídlí. Pak je po napětí.
Střemchy pokvetou, jsou před rozpukem. Trnky to samé. Kvetou slivoně a voní nádherně.
Vylezly ještěrky a volal od jabloně krutihlav. Vlaštovek bylo v Stakorách snad deset, nad vodou jsem viděl další. Jeřábi jsou málem všude, kam člověk vleze. Ještě se ale v krajině rozpustí. Monstrózní tah červenek zdá se končí. Musí spěchat, cesta je zase volná.
Fotil jsem si stanoviště, kde byl kdy zjištěn hybridní slavík – a je to síla! Jsou převážně pod vodou, je letos hladina zase dost vysoko. To jsou panečku impozantní místa! Kdyby to tak vydrželo do léta. Pořád to srovnávám s Polskem a nevidím už velké odlišnosti ve vztahu k slavíkům tmavým. Uvidíme, co bude.
Letos rekord v příletu nepadl a v republice taky žádná sláva. Na webu „visí“ jediný slavík, je z dneška z jihu Moravy. Tak tedy ještě jednu – dvě noci.
Je to zábavné, jak jsem na ty příletové tváře křovisek zvyklý. Jak tam ty ryšavce už vidím. Před tímhle deštěm, co se chystá, už první přiletí.
Vozím v autě balík novin a lidem kolem slavičích plácků je rozdávám. Poslední téma v magazínu se jmenuje Čas slavičích návratů. A píšu tam i o slavíkovi „od jezu“. O tom staříkovi. Byl jsem tam hrát a pocity to jsou skvělé. Vidím ho tam z loňska, jak jsem jej pod dubem přelstil. Vzpomínám na Noc slavíků, kdy mu byly 4 roky. I na to, jak jsem jej chytil dvouletého. Kolik on toho musel zažít! V loni už byl „kost a kůže“. Ale zpěv – to je něco jiného! Kam se na něj všichni ti amatéři z pobřeží hrabou! Kdyby zazpíval, poznám jej. Pochybuji, že do repertoáru ještě něco přidal. Už to nemá zapotřebí. Piluje jen přednes, procítěnost. A já ho uznávám. Byla by ho škoda.
V Boleslavi na periferii se v jednom dílu nájezdu na dálnici usadili bezdomovci. Tentokrát jich je pěkná parta. Celé patro keřů vykáceli na oheň, takže toho tam moc nebude. Koukali na mě jak na zjevení. Přišlo mi, že tam „krabicák“ snad vespolek svářej! Smrdělo to, jak zmoklej cirkus!
Po těchhle kosech tam aspoň nejsou jehly, mají jiný starosti. Grilujou na vozíku z marketu – klasika! Divím se, že je policajti neviděj, večer je kolem toho nocoviště fakt rušno.
Na kosmonosským viaduktu někdo spálil kanape, co tam bývalo. Jen jsem jistil, jestli v něm před tím někdo nespal. A nespal. Tak ještě chvíli musím počkat. Kamarád Karel z Prácheňskýho muzea (ve výslužbě) říkával, že si každý ornitolog nějakou tu mrtvolu jednou najde. Rok od roku mu stále víc věřím.
Bude to letos asi zas pěkná divočina! Ale dnešní výprava má pozitivum. Všechny plácky jsou na svých místech. A to je moc dobrá zpráva!
Je tedy dnešní výprava prohrou, nebo není?
Samozřejmě, že není! Nadpis kecá! Jde jen o vzrušující stupňování napětí.
