Na starých místech

Žádné komentáře u textu s názvem Na starých místech
Byly roky, kdy jsem tam nechodil. Teď si pár chvil najdu čistě vzpomínkově.
Močály u Koprníku – co je tohle za místo?!
Hodně zestárlo, já už tam v těch slatích ale taky zrovna neposkakuji! Mezi sklopkami jsou v tašce i takové, co první odchyty „s mluvením nahlas“ pamatují. Byla to pro mne tehdy ohromná událost! Dnes si to jen málokdo dovede představit. Modrák byl skutečně pro mne přízrakem.
Chodil jsem k Jizeře – tam co Hořice. Nic jsem tam nepotkal. Že prý táhnou zjara početně kolem velkých řek, dlouho, že se nezdrží, ale ptáčníci i vědci, že nestačí vázat moučné červy. Nic se nedělo, až jsem pak v zoufalství jednou vlezl do rákosí. To nikdo nic ještě nevěděl, že by mohli na jaře být v čistém rákosí rybníků! Už jsem to tady někde psal, tak abych se neopakoval.
Dneska je to jinak a docela jiné chytání, focení i pozorování! Ale je to dobře. Pořád to má v sobě kouzlo. Tahový modrák ve sklopce! To nadzvedne i po letech!
Jsou ta čihadla jiná – myslím – jiná od těch řek. Tady se ptáci nikam neposouvají, prostě sem nad ránem z oblohy spadnou, anebo odněkud – od struh, kaluží, luk či hnojišť „doskáčí“ a ubytují se. Do večera, vzácně přes noc. Taky se jich povedlo chytit pět – šest za den, ale to musela být trefa. Po sněhové přeháňce, nejlépe kolem půlky dubna, kdy už šli dvouletí. Těch táhne víc. Mnohdy nešli ani pořádně určit a čert ví, co a s jakými adresami tudy proletělo!
Všechna moje slavičí místa mají historii – některá kratší, jiná dlouhou. To je jeden z rozměrů, který jistí, aby mi tam bylo hezky, ikdyž ptáci třeba dlouho „nejdou“. Dokonce si říkám, že snad je to i provokativnější, že je víc nad čím přemýšlet. Ještě tomu nerozumíme, nevěřím.
Ikdyž Nový rybník je pro modráčky už zase i hnízdištěm, přeci jen víc platí za tahové místo – a to mne láká zejména! Žít představami, kam může modrák (tak se jim tehdy říkalo) pokračovat. Kde to za týden rozbalí naplno. Jak ten jeho domov vypadá a jak je odtud daleko. A jestli ve zdraví doletí a třeba – proč místem zjara neletěl dřív. Zažil jsem toho s nimi zatraceně.
Děkuji vám za návštěvnost, je fakt pěkná. Stovku jsme ale zatím nepřeskočili.
Napište, co byste chtěli o slavících číst. Je dobré mít blog, je s tím práce, ale přicházejí ohlasy a to má myslím smysl. Hodně lidí se sem rádo vrací. Snad se udržím to tady ochránit od politiky.
Snad budou věci nové. Omlouvám absenci fotek u starých témat, budeme je postupně aktualizovat, tak už s tím čas nyní ztrácet nebudu.

—–

Takhle to tam v neděli vypadalo. Slunce se pomalu pakovalo za smrčinu, která – když jsem tam přišel tehdy prvně – bylo pokradena na vánoční stromky. Jak to utíká!
Modráček tam nebyl, chytil by se. Čekal jsem na vlaštovku, nepřiletěla. Nocují tam stále bílí koníci a pár špačků. Většina jich je na sousedním Brodku, ten má vousiska kvalitnější.
Naději na úspěch jsem živil do setmění, často se chytnou až po západu slunce. Jsou aktivnější. Zvláště ti tahoví, musí rychle dotankovat. To už staří chytači říkali, že jsou v pobřeží značně žraví. Aby ne! Modráčka, nemá-li zkušenost se sklopkou, opravdu není složité chytit. Ikdyž ho člověk kontrolou vyplaší, jakmile místo jednou načetl, vrátí se.
Tady ten flek na jihu Kněžmostska je kvalitní. Uvědomuji si teď, že právě tady jsem vlastně objevil první smíšený pár slavíků. I s mláďaty. No, jenže kdo to tehdy v republice znal?
Moc jsem tomu tenkrát fakt ale nedal. Ikdyž vzpomínky mám. Vidím to, jakoby to bylo včera. Bez přehrávek, jen s tou nádhernou zásobou času „po fajrontě“. A šlo to taky!
Kolik takových hnízdění lidem uteče! Pořád si říkám, že to je jasné. No to je, ale za současných zkušeností! Jednoduché to pro nezasvěceného nebude, prostě to nepřečte, pokud samec už nezpívá. Ale to jsem od tématu úplně někde jinde.
Ještě tam v týdnu zajdu, třeba budu úspěšný a když ne, ustojím to. Plácky jsem nachystal, tak uvidíme. Zpívají tam krásně strnadi. Rákosní – i ten od polní cesty. Jsou frajeři, že se drží! Spoléhal jsem na ně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.