Zřejmě ano. Tropický den na Studénce s těžkými dešti a následným dusnem přinesl zajímavé poznatky. Mezi motýly poletovali dva otakárci ovocní, což je síla a ještě víc se tak přiblížili Boleslavi.
Pelichání většiny starých slavíků již skončilo.
Chytil jsem mladého přepelichaného jedince o němž již nelze říct, zda je místní či nikoliv.
Chytil jsem však poté v pásech křovin slavíka, o jakém jsem v předešlých vstupech uvažoval. Kompletně přepelichaného.
Dobře a několikrát jsem jej prohlédl. Je to navíc další pták s bílým pírkem.
Je milé, jak už v ruce poznám rozdíl. Když jsem jej tahal ze sklopky, zdál se mimořádně těžký – aby taky ne, podívejte se sami. To je tedy síla!
No a kruh se uzavírá. Poté co vím, že v tom shora nápadném a unikátním prostředí lze chytit i slavíka tmavého, který jisto-jistě do místa přiletěl, budou i někteří zde chycení přepelichaní obecní zcela jistě průtažní. Tuk nezakrýval pouze malý prostor hrudníku, jinak byl logicky úplně všude. S tukem je to zajímavé, souvisle pokrytý trup asi opravdu zjistit nelze.
Vyzkoušel jsem na něm, jak tito ptáci létají, pustil jsem jej dvacet metrů před křovím. Výsledek jsem očekával – žádná sláva; jsou těžkopádní, nevím, jak to funguje v noci na obloze. Tohle byl velmi zajímavý pokus a dlouho jsem se na něj těšil. Konečně tedy zase jeden „hotovej“ slavík. Bylo by dobré zítra ho tam ještě zkusit ohlásit. Jsem přesvědčen, že bude pryč. V noci uletí…
