Jsem blízko možnosti vypočítat rychlost pelichání u slavíka obecného! Pelichající samici se včera podařilo chytit znovu. Podle fotek už teď je ale jisté, že od superrychlého pelichání slavíka tmavého z Německa se opravdu liší. Půl centimetru za den nedosáhne, budou to tři milimetry, ale svým způsobem razantní zůstává dál. Dochází totiž k efektu jinému – k živelnosti obměny letek.
Retrap zastihl slavíka v čase, kdy do procesu přistoupily loketní letky, které – zdá se – dosud plynulou výměnu ručních letek „přetrhly“ (už jsem koukal po jiných snímcích křídel z této červencové fáze a odpovídá zjištěnému). Může to být ale tak, že „program“ prostě čeká na zaplnění plochy vnitřku křídla, tento slavík ještě „létat“ umí, o pár dnů později už ho „křídlo“ i vzhledem k nadváze neunese.
Mám k dispozici i nasnímkovaná rýdovací pera a to je taky zajímavé.
Samička jinak byla v sezóně úspěšná (mladí už jsou někde pryč – tři mají kroužky), ale ve vztahu k procesu z nejčasnějších není. Do července odletět zřejmě nestihne. Bude také víceletá a poměrně robustní křídlo (87mm) je už spíše „samčí“.
Protože v místě chytám od roku 1983, znám jej dokonale. Nově přibylo, že mi udržovaným prostupem mezi vrbami projíždí děvčata na koních. Obeznámil jsem je se svoji činností a nevadíme si. Je to lepší, než koukat na kombinovanou ledničku s mrazákem, odloženou pod vrbami při okraji. Také přijel „pytlačící pár“ na motorce; bylo to úsměvné, mělo to u mne vzbudit dojem „milování v přírodě“. Aniž bych se jim šířeji věnoval, stačilo se pak podívat, když usedali na stroj, na objemné zavazdlo – inu, bylo při břehu zakrmeno!
Je tam u toho rybníka veselo. Byl jsem si zaplavat (voda se za léta opravdu zlepšila), mám radši, když kolem voní tužebník, než po plovárnách parfémy návštěvníků.
