O tahu slavíků

Žádné komentáře u textu s názvem O tahu slavíků
Konečně pořádné téma – řeknou si mnozí a mají pravdu! Ale i přesto je tato problematika v mém výzkumu stále jedním velkým otazníkem. Pojďme si tedy znovu vyzkoušet, jak málo o migraci druhu víme. Mám pochopitelně na mysli slavíka obecného, který mi ale z celého kvarteta českých slavíků přijde opravdu nejtajemnější. Ještě chci sdělit, že k získaným výsledkům třeba přistupovat dlouhodobě s opatrností, mnozí potvrdí, že vždy existuje i v ornitologii řada výjimek.
Na jarním tahu se zdá, že přeci jen lze slavíky v prostředí zaznamenat, sám jsem květnový pohyb jedenkrát zažil. Tahový výskyt znají kroužkovatelé „na Žehuni“, podobně fungoval Václav Bošek u Litoměřic, kam dojížděl. Nevím jak oni, ale já jsem ten tahový výskyt načetl jinak, než se chovají třeba jarní bělořiti v polích, budníčci po strouhách, anebo lindušky kolem travnatých kaluží. Slavíci prostě po příhodné noci zpívali v oseckých lukách východně Červenského rybníku docela všude! Jsou tam v těch melioracích rozházeny „bochníky“ vrb a v každé notoval slavík. Končila úvodní dekáda máje a chytanými byli samí dvouletí samci. Bylo to znát na zpěvu i v peří. Kloaky měli v klidu a hlavně – druhý den tam bylo už zase ticho. Nešlo tehdy o pohyb během dne, ptáci vydrželi do setmění a pak „popojeli“. Už jsem v oblasti ta čísla kroužků nikdy neviděl. Bohužel jsem tehdy ještě nepracoval s tukovým skóre. Ono ale – kriticky řečeno – CESová tabulka u slavíků na jaře nefunguje, alespoň u místních ptáků v čase, kdy se tuk vstřebává, nenarůstá.
Výhodou na jarním tahu je fakt, že samci zpívají a prozradí se. Obecně o tomto tahu platí, že návrat je prudší, ptáci spěchají hnízdit, nebo se o to alespoň pokusit (mnozí dvouletí). Čekal bych tedy, že snazší bude vše na tahu podzimním, kdy nepospíchají nikam, ale bude to jinak…
Na podzimním tahu bude obtížné slavíky vůbec v prostředí zjistit. Po zkušenostech z posledních let si dokonce troufám tvrdit, že klasickým procházením v terénu pouze s dalekohledem je to takřka nemožné. Markantní je to už v případě hnízdní populace, která do odletu v prostředí (až na výjimky) pelichá. Monitoring provokací kontaktními hlasy, který jsem pro výzkum objevil a poté ověřil, by přeci musel najít v biotopu i jedince – transmigranty. Tak se ale neděje. Dva roky jsem se nyní této problematice intenzivně věnoval, mnohé se naučil a postup chytání zdokonalil (včetně práce s přehrávkou), ale cizí slavíky jsem dosud nezjistil. Snad v jednom případě před dvěma lety. Byl to ten přetěžký jedinec od Čížovek. Pojďme se v pozici „tonoucího“ zkusit onoho „stébla“ zachytit a případ zanalyzovat. Pojďme jej jaksepatří prohledat.
Nikdy se nestane, že by měl člověk štěstí nadbytek. K úplné spokojenosti vždycky něco chybí. A bylo tomu tak i tady – v místě, kde hnízdí dva až tři páry slavíků. Vůbec jsem se tam totiž zjara nedostal, takže nevím, co za ptáky tam v hnízdní sezóně „fungovalo“. Přijel jsem až 8.8. (to je už hodně „na hraně“). Sítě obvykle netahám, když zkoumám pelichání, teď jsem jednu kvůli mláďatům vypnul. Udělal jsem „kolečko“ s taškou sklopek a v síti už mezitím visely nějaké ty pěnice a u odvrácené tyče pták, u kterého (kdybych nezahlédl rezavý ocas) bych soudil na drozda. Z mělké kapsy při kraji „dvanáctky“ ale rychle vyskočil a zmizel v roští. Měl jsem v hlavě pořádný zmatek a taky vztek na síť, ale sklopkám jsem tradičně tajně věřil. Dal jsem jim ještě o něco delší čas a v té, kam pták po útěku přibližně zapadl, opravdu kontakt hlásila vztyčená stříška! Teď jsem se mohl přesvědčit, že se fakt jedná o slavíka rozměrů, jaké jsem v životě neviděl. Nazval jsem jej pracovně „XXL“. Nevím jak dalece je důležité, že šlo o hybridního samce, podstatné je, že vážil 35,5 gramu! Toho, kdo slavíky nechytá, bych chtěl upozornit, že obvyklá „jarní váha“ je 22 až 23 gramu, po hnízdění v střední fázi pelichání kolem 25 gramů. Rozdíl je tedy monstrózní! Pojďme jej ale hodnotit tak, že k sobě postavíme poměrně nízké datum, finální stav pelichání, vysokou tučnost a výrazný apetit. V takovém případě lze opravdu uvažovat o průtažném jedinci.
Ikdyž jsou kříženci jednoznačně brilianty mé specializace, v tomto případě bych uvítal, kdyby šlo o slavíka obyčejného, hybrid vše odvádí tak trochu stranou. Přesto: „Vypadají tahoví slavíci podobně jako tento?

To je tedy jediný případ, kdy mohu s určitou dávkou opatrnosti prohlásit: „Potkal jsem podzimního tahového slavíka!“
Když jsem letos chytal po hnízdištích pelichající rodiče a byl po nakontaktování 100% úspěšný, díval jsem se vždy s napětím na křídla, zda některý nebude již celý „v novém“. Takového jsem však nenašel! Tak nějak zvláštně mne to uklidnilo. Co se to tedy na podzim (či spíše v létě) děje?
Rozumím průtažným lejskům černohlavým ve sklopkách, rozumím souběžně s nimi táhnoucím a podobně se chovajícím rehkům zahradním i červenkám, jak ale táhnou dospělí obecní slavíci, opravdu nevím!
  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.