Je pátek 3. září a já nedočkavě cestou z práce odbočuji na Starou Studénku. Litinové oplocení od křížku z Dolánek nechávám stát i s autem nedaleko statku a stoupám cestou k Horním Stakorám. V prostoru, kde navazují aleje ořešáků, je místo posledního výskytu letos snad nejslavnějšího slavíka. Protože je toto stromořadí současně i nejjižnější hranou mohutného komplexu Baby, soustředí se tu množství ptactva, vychystávajícícho se k obzoru s nápadným hřbetem boleslavského Chlumu. Právě z této cesty se jednotlivci i skupiny odráží do volné krajiny, hlavně po ránu a nápadně to tu pulsuje. A korunu tomu nasazují rozdrhlí špačci na bezinkách, je jich černo (jako bezinek) a vůbec nehospodaří!
Slavík si vybral k pelichání poslední úsek, nejblíže Stakorám, dál už jsou jenom udržované zahrady. Pravidelně se vždy ozýval z koncové hrušně, jejíž zlomený terminál se po vichřici svěsil k zemi a neprostupně prorostl šípkem do výšky čtyř metrů. To místo musím vyfotit až opadne listí, stojí za ukázku unikátního slavičího prostředí. Teď tam není nic než šero.
Slavík se krátce ozval i dneska v 14:21 hodin! Hned jsem to vypnul, abych ho neodradil pro příště, bude-li ještě nějaké. Když měl včera stále u dvou letek pouzdra, dnes musel nepochybně proces dokončit. Bude zajímavé, zda v noci odletí. Každopádně posouvá rekord o další den a já tam zítra zase krásně musím.
V hrušni jsem ho konečně uviděl, jak odpovídá na provokaci, jak je nervózní. V tom šeru se kroužek leskl novotou. Chci už mu jinak dopřát klid pro rozhodování, jde totiž o unikátní příležitost zkoumat slavíka – ne v kleci, ale v přírodě, v spektru přirozených vlivů. Kdo to takhle má?
Tak si říkám, kdyby tihle ptáci mohli nést také nějaký ten geolokátor, to by byla síla! Technika by byla čerstvá, posazená na nový šat – navíc u ptáka, o kterém máme známu příslušnost, jako u těch anglických „květnových“. A že jsem jich letos v čase pelichání nachytal!
Je jisté, že pro letošek se počet okroužkovaných slavíků zastaví na celkové hodnotě 1320 jedinců, označených během specializace. Není to nijak mnoho, nehoním se za nimi někde v pravém Polabí, kde by jen „na hlas“ v květnu počty rostly násobně. Číslo je tvořeno studijním materiálem převážně z místních hnízdišť. Tady bylo také pořízeno navíc přes 300 retrapů (po roce a déle) a to má větší cenu, než nakroužkovaný počet. Tam se také skrývají ony nejdůležitější informace! Nedokážu odhadnout, kde se počet zastaví až sklapnu jednou desky, jedno ale tuším a kolegové v Anglii to napsali za mě: Získat výsledek ze zimoviště kroužkováním je téměř nemožné. Provokativní na tom ale je, že se slavíci poctivě „ODNĚKUD“ vrací a jak dokázali jiní evropští specialisté v Nigérii, mohou držet i zimoviště!
Vybral jsem si skvělý druh a dlouho netušil, o jaké může jít dobrodružství! Teď to mám!
