Prochodil jsem kraj. Chodil jsem několik dní od místa k místu a hledal opozdilé slavíky. Sedmadvacátého srpna jsem jednoho našel u Horky – v místě, kde jsme s Tomem na jaře začínali. Jak symbolické! K popisu prostředí se vrátím jindy, spíš uvedu pocit z odchytu, jak jsem se napálil. Jak šel čas, byl jsem stále více přesvědčen, že jej nechytím, že jde o jarního „rekordmana“, který si sklopku pamatuje. Sklopky se zatím cvičily na druzích, které v tuto dobu krajem protahují a svědčí jim „slavičí přítmí“ při dně křovin. Tady jsou, bez popisku, každý je jistě pozná.
Už bych jel od Horky domů, památný dub jsem na Zájezdech vyfotil pro svůj sloupek v novinách; byl jsem se vším spokojen. Zvláštně mi ten stav vyhovoval. Se slavíkem mi tam bylo dobře a domněnce jsem stále pevněji věřil. V poslední kontrole, nejblíže kraji, ve sklopce najednou poskakoval! A kroužek neměl (na fotce už samozřejmě má)!
Byl jsem rád a zmaten zároveň. Mohl být ten jarní průtažný? Nebo, co se událo během slavičí sezóny u Horky? Kdo to ví? Sedmadvacátého mu chyběly tři dny (centimetr) do odletu. Během prázdnin tedy stihne odletět!
A nějaký ten rok už mu bude (podle šíře RP)!
