Po té, co jsem přeběhl dálniční sjezd od Liberce směrem ke kruháku, už zase kopu v roští na kraji města namočenou zem. Vrátil jsem se do míst loňského úspěchu. Periferie za mnou se pomalu chystá na noční život. Lidé v obchoďáku chvatně nakupují, rudé javory, venku čekající, chňapají po vzácných kapkách pozdněodpoledního deště. Do Lexusu nastupují dobře oblečení lidé, co se čerstvě shledali a kvapně někam odjíždějí. Hlásič na parkovišti opakovaně shání úklidovou službu, odnaproti se na mne přátelsky dívá Elektro expert – ten, co mi každý týden píše domů. Konečně pořádně vidím, od koho ty milé řádky pocházejí. Je tady krásně! Sem chci pozvat primátora města, na oplátku za to, že moje slavíky dnes vzal do svého pořadu na rádiu. To bude koukat!
V křoví už zase kvete pnoucí růže a zrají kuličky, které mi v loni přivodily nevolnost. Jsou červeně skleněné, ale zaletují na ně hřivnáči z celé Boleslavi a tak jsem je taky okoštoval. Koukal jsem taky, že předevčírem od činžáků už zmizeli rorýsi – klíčí tak začátek konce!
Našel jsem v roští ještě jedno ukradené luxusní zavazadlo, je (podle novin a vstupenky) z dubna roku 2009 a ukradli je někomu na fotbalovém stadionu – soudím podle umístěnky v severní části ochozu. Jsou to svině! „Už neslyším mlýnský kámen, jak se otáčí!“ Vůbec ne, tahle česká pospolitost je dočista v řiti! Radši bych z roští už ani nevylezl. Je tam přeci jen o něco líp.
– A teď o té paralele – o desce, posunuté o 365 drážek. Kopnul jsem znovu do země v místech, kde jsem vloni stál s redaktorem místních novin a ze sklopky vytáhnul nejvzácnějšího slavíka výzkumu! Teď se tam do večera nic nechytlo a to je krutá realita! Byla to tenkrát klika, pták je letos kdoví kde, jestli vůbec žije. Ale nám to nevadí – i tohle je výsledek.
Dneska jsem nechytil vůbec nic a moc takových výprav neznám. Nic se mi ani neozvalo, nerozumím tomu. Je to takový ten den, který musíme přetrpět proto, aby ty příští mohly být zase zářivé! Slavíci ale už asi budou mizet.
