To jsem tomu dal!

Žádné komentáře u textu s názvem To jsem tomu dal!
Ve středu jsem v novinách slíbil, že do příletu slavíků zbývají hodiny! Těch hodin je letos ale nedohledně, jsou dlouhé a prodražují se – přesto – dnes v noci jsem nemohl spát a to se mi nestává. Do parapetu temnou nocí mlátí déšť – vím, že po přechodu fronty se to stane, budou tady!
V neděli 18. 4. jsem nejdříve vyjel do místa držícího rekord – je dosud bez slavíků. Lidé chodí kolem a vědí, co sleduji, četli totiž noviny. Strkám hlavu do křoví, aby neviděli, jak se červenám. To jsem si, naladěn loňským příletem, tedy naběhl!
Letos poprvé jsem navštívil jednu z posledních neprozkoumaných lokalit – bažantnici u Mnichova Hradiště, rovněž tam nejsou – křoví však ano a to jsem rád. Pak jsem vyrazil na periferii Mladé Boleslavi a objevil pro druh úžasná zákoutí. Za zdí továrny je svět, místy složený ze zbytků zahrad. Kvetou tam kytky dávno neexistujících záhonků a nevede tam cesta. Rychlostní silnice místo kdysi přeťala a dokonale zakonzervovala. Z druhé strany ohraničuje území Zalužanský potok s kachnami, slípkami a hbitými tloušti, kteří sem přišli zřejmě z Klenice. Z lidí sem našli cestu pouze bezdomovci, obsadili jakýsi sklípek, v němž plesniví brambory a sprosté časopisy.
U viaduktů v sousedství je taky klid. Našel jsem ony již dříve diskutované balíky nerozdaných letáků – je to veselé – jakési „sdělení nikomu“.
Oholená kabeláž v křoví, vysypané peněženky, na stromě visící uzenina a hned vedle zrcadlo! Nedá se mluvit o nějaké nouzi, kalhoty borci neperou, když se v kolenou zlomí – vyhodí je.
Po kolejích táhne ženská, rozteč pražců jí komicky zkracuje krok, vleče igelitky a nechápe, proč, když už jsem tady, něco někam taky netáhnu…
Viadukty na periferii města jsou skvělé divadlo, už jsem psal, že trochu nebezpečné, ale daly mi v loňském červnu slavíka, kterého hledala celá ornitologická Evropa!
Viadukty jsou střetem několika světů současně. Okraj města je útočištěm lidí „okraje naší společnosti“; je ale zároveň rezervoárem pestré škály zvířat, z kulturní krajiny vytlačených. Je místem nejisté budoucnosti, vždyť i sem město v nespoutaném rozmachu brzy nakročí.
Na silnici je rozježděný psík mývalovitý, dosídlil až k Boleslavi. V parčíku uprostřed „kruháku“ je čerstvě vybrané hnízdo divoké kachny – možná, že je to jeho práce. Větší zajímavostí však může být, jak by mláďata vyrazila později za vodou. Vypitá snůška a rozházené kachní peří, je skvrnou na modrém koberci z rozkvetlého barvínku.
Auto nechávám na parkovišti obchoďáku, je to bezpečné. Tady, při okraji nejblíže křoví, nikdo neparkuje, s nikým si nevadím. Místo je to klidné, stojím v drti, zloději vymlácených skel, z repráku dívčí hlas děkuje za to, že „suchý sortiment“ zavolá linku 101 a úklidová služba se strojem přijede do uličky 10! Těším se na tyto slavičí plácky, jsou jiné – velmi moderní!
Čtení o slavících najde návštěvník i na webu Východočeské pobočky ČSO (http://www.vcpcso.cz), kam občas přispívám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php