Nejčasnější slavík

Žádné komentáře u textu s názvem Nejčasnější slavík
Březen, respektive jeho třetí část, je již časem, kdy u nás můžeme zastihnout slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula). Samečci se honosí svítivě bílou skvrnkou (hvězdou) uprostřed modré náprsenky.
Hvězda však může i chybět, nebo je naznačena velmi slabě a patrna až po rozfouknutí peří. Absence či přítomnost hvězdy není v žádném případě znakem stáří modráčků.
Samičky většinou postrádají modrý štít i hvězdu. Při rozlišování pohlaví modráčků máme tedy problém téměř vyřešen, snad jen pozor na „samčí“ samičky s namodralým vousem a vzácně i naznačenou hvězdou.
Ještě před pár desítkami let byli u nás modráčci velmi vzácní a setkání s nimi bylo pro pozorovatele vždy velkým zážitkem. Chytat a kroužkovat se dali hlavně na jarním tahu podél řek, kdy bylo třeba znát přesná data časově velmi omezeného výskytu v prostředí.
V 8O. letech se situace zvolna začala měnit, byla prokázána první hnízdění a v dnešní době lze říci, že modráček je mnohde pravidelným hnízdičem.
I v naší oblasti se dříve vyskytoval na tahu a dokonce zde byl, tehdy mezi prvními, prokázán i jako hnízdící. Dnes je však kupodivu znovu poměrně vzácný.
Zajímavější, než jeho hnízdní výskyt, se ukazuje výzkum migrační strategie a zdá se, že i tahové zastávky, alespoň v naší oblasti, rovněž slábnou.
Odchyty pro kroužkování jsou vzrušující a mají neopakovatelnou atmosféru.
Modráčci se za tahu chovají velmi skrytě a často je prozradí až odchytové zařízení. Skutečnost, že táhnou jako všichni slavíci jednotlivě, činí setkání o to vzácnější.
Zmíněný konec března je dobou, kdy si aprílové počasí už nanečisto zkouší všechny své „vylomeniny“, aby 1.duben byl v krajině opravdu co nejzmatenější. Tehdy slunečný čas v okamžiku střídá vánice, aby po chvilce sníh znovu zmizel pod stále ostřejšími slunečními paprsky. A noci mohou být měsíčné, stejně jako velmi temné. Ptáci jsou však na cestě a tak musí řešit problémy, jak přicházejí. V mokřadech, kolem rybníků či v blízkosti řek, je šance na setkání největší. Podaří-li se nám odchyt, užasneme nad krásou modráčka i jeho krotkostí. A po okroužkování, jakmile jej vypustíme, neodlétá nikam daleko, skryje se v nejbližší buřeni a po chvilce pokračuje v sběru potravy. Energie je mu opravdu třeba, vždyť nejbližší noc jej znovu vyzve k cestě dál na sever.
Proměnlivost modráčků je značná, jen málokdy potkáme dva stejně zbarvené jedince. Co se týče průletového kalendáře, obecně platí, že nejprve táhnou staří samečci, poté ti mladší s prvními samičkami, většinou staršími. Kolem půle dubna se již může nezkušený chytač v problematice pořádně „ztrácet“, samečci jsou podobní samičkám – ty právě naopak. Nemožné není ani to, že v prostředí může „přibrzdit“ kolem půle dubna i modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) s okrově červenou skvrnkou na hrudi samečků.
Věk protahujících ptáků je někdy těžko stanovitelný, skvrnky na krovkách se nezdají nejspolehlivějším vodítkem. V tu dobu už můžeme občas zaslechnout i zpěv, pocházející od mladých samců, kteří již nikam daleko nepoletí a zkouší svoje štěstí.
Sledovaná oblast jižně od Kněžmostu je však dnes bohužel už zase především zastávkovým místem modráčka středoevropského – nejčasnějšího našeho slavíka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *