Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je ze třech druhů našich slavíků nejběžnější a současně je také nejlepším zpěvákem. Repertoár některých starších samečků je vskutku obdivuhodný.
Při určování slavíka obecného si všímáme zejména letek na křídle. Kroužkovatelé dobře vědí, že 1.RL u něho bývá delší než RK, vzácně může být stejně dlouhá s krovkami, ještě vzácněji o 1 až 2 mm kratší. Zúžení vnějšího praporu je patrné u 3. i 4.RL, špice křídla je daleko více oblá, než u příbuzného slavíka tmavého (Luscinia luscinia). Způsobuje to 2.RL, která je tady až 3. nejdelší letkou křídla. Křídlo slavíka obecného v našich podmínkách jen zcela výjimečně přesáhne délku 90 mm!
Slavík tmavý (Luscinia luscinia) je u nás poměrně vzácným zjevem. Bývá více či méně skvrněný na hrudi, od slavíka obecného celkově tmavší a hlavně hlasové projevy jsou odlišné. Kontaktní hlas je jiný a zpěv zpravidla také. Sloky jsou přednášeny jakoby váhavěji, jsou kratší, chybí úvodní „krešendo“, dojem z přednesu je opravdu jiný, zpěv je výrazně „tvrdší“.
Při určování v ruce nás zaujme redukovaná délka 1.RL v poměru k RK. Také chybí zúžení vnějšího praporu na 4. RL. Vrchol křídla je nápadně „ostrý“, což způsobuje právě již zmíněná 2.RL. Ta je u tohoto slavíka druhou nejdelší v křídle. Křídlo, zvláště u samců, přesahuje v našich podmínkách zpravidla hranici 90 mm. Spodní krovky ocasní mají nápadný tmavý lem.
Slavík modráček (Luscinia svecica) je odlišný od předchozích v mnohém. Zastihnout u nás můžeme, jak poddruh středoevropský, tak i tundrový. První žije v mokřadech a rákosinách nižších poloh, druhý obývá horská rašeliniště. Na snímku je samec. U modráčků pohlavní dvojtvárnost existuje, samička vypadá jinak, na hrdle je zbarvena skromněji. Repertoár samečků tvoří z velké části naposlouchané hlasy jiných ptáků.
Pohled na křídlo dvouletého modráčka, kde jsou dobře vidět skvrny u špice LK a protože jde o jarního ptáka, jsou špičky při ostnu dokonce místy vylámány. Chybějící špičky praporů lze nalézt rovněž u RP dvouletých slavíků a to všech druhů.
