Zaměřeno na slavíky

Protože tam nejsem (teď jsem v Slavičím háji počítal zimující strnady rákosní), jen odhaduji situaci za mořem.

Vánoční čas je dobou, kdy by slavíci měli být konečně na pozicích. Světlejší, i ti tmaví. Nejeden toho má po cestě akorát, ale cíle dosaženo. Kdo doletět měl, zimuje. Jedni budou moct uvidět Zambezi v tamní kráse, druzí se zastaví možná o záliv Guinejský. Dnes se usuzuje pro adultní jedince, že jak drží hnízdiště, počítají i se stejnými místy k zimování. Důkazy už se sbírají. Co tomu říkáte? Nikdy mne nepřestane opájet ptačí migrace. Nevím, co k tomu mám v hlavě navíc, ale já snad, když slavíci letí, cítím po těle brnění. Jako že – sítě nechat pověšené a zvednout se od parku s nimi.

Tmaví jsou tmaví, na ty v regionu moc nedosáhneme, hnízdí spíš jinde. Ale obecní, krásní jsou neméně a stačit ke štěstí musí. Každý jeden z nich je mi reprezentantem zdejší krajiny, velvyslancem. Od Trní – z míst dávné protržené hráze, kde nazelenalému šeru vévodí ohromná babyka a podobně stará jabloň koženáč. Jenomže přátelé – ta když rozkvete! Pro vůni byste se s nosem přenastaveným vrátili znovu až od silnice. Té krajské, co vypadá jak v Rumunsku. Tam mikrospánek za volantem nehrozí, i kdybyste měli nabráno.

Jiný se vydal z anglického parku v intravilánu Března a s ním jich odletělo víc. Další od Kolomut a od Řepova. Od Boleslavi jich do končících prázdnin odrazily stovky! Další se zvedli u Bakova, jiní od Veselé. Od řeky v Hradišti, z Horky i z bažantnice. Ano, to je ten dubový les z knížky, co příběhy svěřil vyprávět suchému listí. Odlétli i ti od Kněžmostu, z Bud, od Dobré Vody, prázdná zůstala i Stará Studénka. Násedlnice, Koprník, ticho zavládlo i v romantickém zákoutí rybníčku u Obrubců. Odtáhli z Obrub od staré pískovny a také z Hor nad Rohatskem. A nejsou ani v Slavičím háji, to bych si dávno všiml. Nebudou ani kol červenské kosy a od Kosmonos jsou také pryč. Z Ošťovic a určitě také od Sukorad. Víte, co to je slavíků?! Ti všichni zkusili slétnout k Africe. A fůra se jich vrátí, to mi můžete věřit. Někteří pro smůlu ne, ale tak to po ptačích krajinách chodí. Hned, jak třeskuté mrazy v předjaří poleví a v parku se ozvou naši skřivani, začnu dobíjet baterky v přehrávačích. Abych si mohl pak stoupnout pod hradbu větví a tužku mít k zápisu připravenu. Co kdyby to zase bylo na rekord…

Odletěl za sluncem i ten od Samšiny, z míst, která k hnízdění nejsou. Prozpíval kus máje za smírčím křížem, co pro výpověď vybíral z nejsmutnějších slov.

Odletěli všichni do jednoho. A jestli to vyšlo, odletěl i tento budníček. Taky k Zambezi.

Jeden z nejkrásnějších momentů kroužkovatelského vyhranění. Soustředěně sledujete děj, hlava přihazuje jednu zkušenost za druhou a pak se to narodí. Otázka. Máte vystaráno, je tady možnost popojít dál.

Čím kvalitnější otázka, tím větší výzva k napřažení sil pro zvládnutí. Odpověď může přijít v momentě, po neděli, nebo nikdy. Ano, znám takové situace a je to nemilé. Prostě, téma má i svá trvalá tajemství, na která zatím nedosáhnu. Někdy však některý z impulsů strhne ze svahu lavinu a výsledky se valí jeden za druhým. Čekáte dole v údolí a kvapně pytlujete.

Otázky, schopnost vystavět je, to jsou poklady každého z jdoucích. Podhoubí pro objevy. Šance, že pořád bude co hledat. Čím dál častěji si říkám, kolik už bylo těch otazníků. Stavím je před sebe dvaačtyřicet let. Většina z obyvatel by byla se zadáním dávno hotova, já ale dobře vím, že za odškrtnutým tématem jsou otazníčky další, které spěchající už vidět ani nechtěl. Stačí, hotovo, jde se účtovat! Vůbec ani nevím, jestli to moje loudání je po správnosti. Jestli by opravdu nebylo líp práci ukončit a přihlásit novou. Tolikrát jsem ale slyšel doma za zády – když tě to baví, dělej to dál.

Tak to je a zůstane. Vždyť políčeno právě mám i na některé otazníky v pavučinách, ty s patinou prachu. Ty tak prolomit! Některé už prohrály díky nočnímu chytání, to byl posun jako na dráze.

V Kroužkovací stanici si na stránkách časopisu pochvalují výrazný nárůst kroužkovaných slavíků obecných. A bude ještě líp. Do jarního čísla rozkryji způsob, jak z tahových nocí vysypat ještě o pár slavíků navíc, když už tam člověk ponocuje.

::: Nedávám fotky, trochu to šidím. Dnes je nejdelší noc, třeba během ní nějakou najdu a ještě vyvěsím.

• Nenašel jsem.

Nejprve bych chtěl poděkovat lidem, co poslali poštou řádky, přející do nového roku. Děkuji.

No, a nyní už vykročme vstříc momentu, v kterém se prodlužující noci zastaví a začnou ustupovat z pozic, které jim zdejší zeměpisné pásmo umožnilo. V sobotu se to přihodí.

Neměnil bych naše střídání období, neměnil bych ani zdejší „krajinu před rájem“. Zvykl jsem si a příchozí dovedu předvídat. Že není poslední roky sníh, bývají dny tmavší. Ale mít kolem rozbředlou zem, to radši současné prosincové předjaří.

Chodil jsem v parku po nové severní hranici, když bylo čerstvě po dešti. Nikdo si nedovedete představit, jak v hlíně kamínky svítí. A můžete sbírat! Jde hlavně o acháty, nebyly by sice na zpracování, protože jsou popraskané, ale krásné – to ony jsou. Zůstalo mi to z dětství, kdy jsem chodil v polích a kapsy jimi plnil. Po půlstoletí se mi to vrátilo. Já ale tuším historii, to už z blogu víte. A zatím jsem na lince času jen mělce, našel jsem z červené páleniny odlomenou nožku z kuthanu. Víte, co to bylo. No, ale i to dokládá, že se v místě (dnes široko daleko polním) pobývalo – bydlelo. A zem toho vydá víc, vím to. Jen se za opršelé povrchy platí těžce zablácenými holínkami. To je daň. Ale, když hledáte na jaře před zasetím za sluníčka a od bot se práší, mnoho vidět není. Jak šutry oschnou, zem je nechce dát. Je to jako s chytáním v noci v létě do slavičích sítí o pár metrů blíž k městu. Zaplatíte nevyspáním – a to dlouhodobým. Ale oplátkou zažijete a pochopíte nejedno. Proč všem těm záhadám vytřásat kapsy a neplatit nic? Zvykl jsem si. A to jsme ještě v laciném kraji. Platíval jsem častokrát víc, za to, co znám. Co jsem se v specializování naučil. V horách jsem pod světlem stával za jiné, i když se vědělo, že noc z Polska přichází lakomá. Tolik běželo jiného a příležitost tolik kratičká! Troubili jeleni, nikdy jsem k tomu jinde nepřišel. Létaly můry, co dole u nás neuvidím. Ale hlavně – stál jsem v cestě ptákům, co třeba už zítra tudy p/r/oletí. A já budu tomu průvanu křídel nejblíž. Vím, že to přijde.

Jo jo. Houževnatost je báječná věc. Když jsem chytal na udici úhoře a limit byl v třiadvacet hodin (pak už se nesmělo), věřil jsem pod zimním stadionem na Klenici do poslední minuty. Že nějaký přijde a vezme za to. Když jsem hledal v rákosí ztracený futrál s kroužky a kleštěmi, věřil jsem, že se nepotopil a on se mi vrátí. Co myslíte? Nakonec to vyšlo. Když letěl nad ránem proti mně, stojícímu u sítí, objekt podobný na bukáčka a sítě minul, přál jsem si, ať se odněkud vrátí. Že by to bylo senzační. Dlouho netrvalo a on se z druhé strany od rybníka řítil k linii. Jak nepozorný atlet (dobře to znám), snad jsem „ulil“ i start a vyběhl pod kapsy dřív. Aby nezdrhl. Pak to člověku pod košilí mlátí, mumláte slova úžasu a jde se listovat určovací knížkou. Co bych dál vyprávěl, vytrvalost se lidem vyplácí.

Je obdivuhodné, kam jsme od nadpisu odpluli..

PRAHA N *79 517 Slavičí háj 1K 4.8.2023 / 18.8.2023 Col de Bretolet (Švýcarsko) 780 km – retrap.

My už jsme zeširoka toto hlášení probírali, pro ty, kdo blog nesledují pravidelně, z události vypíchnu čas kontroly v sedle Alp. Směna slavíka objevila ve dvě hodiny po půlnoci. Možná bychom nemuseli víc k tomu psát, na odchytovou stanici si klikněte, na obrázky terénu a dejte fantazii průchod. Bylo osmnáctého srpna – čas, kdy je na v místě ještě letně vlídno. Před dvěma týdny byl mladý slavík ještě v Česku a pořádné kopce nikdy neviděl. Jasně, že i dál jej čekají podobné zátěžové okamžiky, ale ocitnout se dvakrát během čtrnácti dnů v síti?

Nebudu lhát, myslel jsem si trošku, že bych snad mohl jeho značku číst ještě tady u nás později, nevyšlo to. Kdo ví, odkud byl. Kdyby to ale vyšlo – víte, jak bych blog roztančil? Když jsme u „nadudálostí“, k poslednímu dni roku vyberu nejlepší z hlášení, co tu visí. Ne jedno, tři. Tak zajděte.

Teď vezmu mapu a zblízka se do místa podíváme. Stojí to za to.

Možná ještě jednu poznámku..

Odchytová stanice je hodně známá. Myslel jsem si na ni – mít tak odtud hlášení.. Že aktérem bude slavík, že bude odchycen v našem parku a že nám bude sdělen takto unikátní čas průletu překážkou, je neskutečné, a hned se vřadilo mezi nejsilnější momenty mého kroužkování.

PRAHA N *81274 Uhříněves 1K 4.8.2022 / 21.4.2023 Kleinlützel (Švýcarsko) 601 km – nalezen mrtev.

Jako, kdyby nám v posledních letech slavíci dál a dál potvrzovali koridor, kterým odlétají k Africe a často se jím i vrací. Nabízí se úvaha, zda zpožděnost oproti víceletým nespočívá také v neschopnosti improvizovat a cestu krátit/zrychlovat. Drží se podzimního scénáře a nabírají přitom kilometry. Jde tedy o ptáka na první cestě, nezkušeného. S četnějšími zastávkami a o to vyšším nebezpečím. V noci ve vzduchu jsou slavíci přeci jen více chráněni, než za dne v zastávkách.

Pták je hlášen mrtev, bez bližších okolností. Vzdálenost v kilometrech od místa kroužkování mnoho neříká, ovšem datum výskytu v místě je cenné.

Vážení čtenáři slavičích stránek.

Přestože na webu ¨Mnichovohradišťsko¨ přejeme ode dneška k blížícímu se, u nás počkáme. Tady je zatím čas. Odpublikujeme dvě zbývající ZH slavíků české centrály, proložíme postřehem, a teprve potom sáhneme po skleničkách. Mezitím protančíme zimní slunovrat a prodloužíme možnost fungování této stránky o jeden rok.

Padají rekordy na teploměru, co má krajina pod paží, to zase bude malérů! Dávno nelyžuji, sníh mi nechybí, zimu nemusím, ale čeho je moc, toho je příliš. Jen se však můžeme dívat, jsme na to krátcí.

Dnes se na prahu večera ukázalo slunce. Ptáci to nepřehlédli, i když jich tu teď moc není. Všiml jsem si i já a mám z toho radost ještě teď. Zase se vrátí, je to jasné. Zas bude hřát a pro světlé fáze dnů se čas bude natahovat. Pojďme k tomu blíž.

PRAHA N *65602 Březina 1K 27.6.2021 / 15.8.2021 Üebersyren (Lucembursko) 635 km – retrap jako 1K.

Výsledek z míst odtud nedaleko je zajímavý v několika momentech: Především místem záchytu – a hned tedy i tím, že nyní, v moderním čase, již lidé slavíky nezabíjí, nýbrž zkoumají při životě. Místo kontrolního odchytu zní nevšedně, směr odletu západní – nejedná se však o nějaký „úlet“. Slavík spíše jen nepoužil pro cestu z republiky Čechy jižní, ale západní.

Co je vynikající – máme možnost hodnotit přímý tah, to se cení. Zde navíc na odletu prvním v životě. Na mladého jedince svižný přesun, je však potřeba vidět, že první větší zastávka teprve čeká. Čteme tak volný součet kratších etap.

K datu kroužkování snad ještě poznámka: Pták již nemusí být původem přímo ze Žabakoru. Jde o čas, kdy již pohyb mláďat může nabírat větší rádius. Samo-sebou, že také ale nemusí.

Slavičí háj byl v předstihu rozšířen před pár týdny, dnes území zaměřeno a vsazeny hraniční kůly. Pro člověka, který byl od začátku života po určitou část výrazně chudý a režimem rutinně opomíjený, je dívání se dálkou po spřízněném území něco ohromně silného. Až přijde jaro do těch končin, pohled napříč parkem bude více než krásný. A můžeme začít ubytovávat, můžu vymýšlet nápady, jak ještě s přírodou více na těsno. To bude úkol od nyní k předjaří.

Je zvláštní ta krajina a ukrývá před námi dál nejedno tajemství. Tím, že byla ušetřena chemických vylomenin a od revoluce v převážné části běželo ekozemědělství, je velmi vitální, i když současně také mrazovou kotlinou v sektoru jedna, dva i tři. Teprve čtyřka s pětkou z kotle vybíhá ven těsně pod vršek a v měkké jižní expozici volá i po možnostech jinačích. Mohlo by se také stát, že ornitopohledem dosáhneme na páry skřivanů polních dokonce dva. To se pozná na jaře. Snad nám je na zimovišti požitkáři nepomlátí.

Mírně rozšíříme loku pro motýly, jinde bude dlouhodobě pouze jeteliště a doprovodné berličky pro sovy a dravce. K celkové přestavbě je uvažována centrální infotabule, z mnoha důvodů. Měly by zmizet omladinou vyryté kosočtverce, jiné bude půdorysné schéma parku, bělohvězdý modráček bude připsán již jako hnízdící, doplněny budou raritní motýli, květiny, pojednáno bude o nočních letních odchytech a samozřejmě vyzvednut čerstvý objev archeologický. Doplněni budou podporovatelé.

V prostředí je zajímavé sledovat i chování podzemní vody. S podzimem se zvyšuje nasákavost a to se odrazí na vzestupu vláhy obecně. V čase zimních měsíců, přestože již bývají většinou beze sněhu, jsou hladiny pohádkově vysoko. Jde o rezervu pro jarní čas, kdy v převažující krajině rychle vody ubývá, zatímco komplex Slavičího háje ji umí podržet pozoruhodně dlouho. Proto se například vitálně šíří už tak unikátní koberec prvosenek jarních, nejinak k tomu přistupuje později ledenec přímořský i krvavec toten. Sibiřský kosatec, zdá se, je z nejhoršího venku a snad přežije. Kosatec žlutý je v prostředí velice běžný. V slatinné části dřímá obrovský potenciál třeba v ostřicích, což je ovšem už téma, které neovládám. Třeba se toho pročítání ujme jednou některý(á) z našich pěti následovníků. Ukáže čas. Do té doby jsem povinen pro druhovou rozmanitost činit kroky možné – a když budou hvězdy dále nakloněny, i ty málem nemožné. Součtem všemožné.

Jen sotva se podaří zjistit, kdo byl objevitelem „odchytávání na playback“. Složité je to v tom, že od prvních pokusů uběhla spousta let a my ani pořádně nevíme, jak vývoj až k dnešní úrovni šel. Co vím jistě – nebyl jsem to já, i když noční chytání slavíků na pobídku jsem k dokonalosti vytepal. Právě tak „hraní“ u nástrahy nebude zcela objevem mým, pamatuji kolegu, který kdysi s magnetofonem v nějakém zoufalství nalíčil na modráčka u písečného jezera a on se kupodivu chytil. Nikde to publikováno není, mohli bychom ho o to připravit, ne? Já jsem se k tomu způsobu ovšem dopracoval jinak a později. I tady ovšem dnes vládne profesionalita se vším všudy. Tedy i s výčtem, za jakých okolností styl nefunguje, protože i tak to prostě chodí. Naopak (podobně jako na rybách) před bouřkou je zájem slavíků enormní. Později jsem se učil i s pomocí instalované fotopasti.

Celou věc lze bez otálení nazvat průlomem v chytání pro kroužkování, pro monitoring populací, pro fotografování. Kdybych kolegům v čase začátků, s kterými jsem o schůzích sedával „U Fleků“, tehdy řekl, že bude možné jednou ptáky úspěšně na odletu do zimovišť lákat z oblohy plným zpěvem, polili by mne slavnou černou třináctkou. Jestli jsem za něco v ornitologii dnes mimořádně rád – že jsem se mohl převratností dožít. Tak jistě.., potřeba je aparatura, nabíjení, repertoár, výkonný zdroj – a čas. A přestože hraní zaktivuje v prostředí žáby, luční noční hmyz – a nevím co ještě, každý ptačí druh zájem nemá. To se už ale ví.

Závěrem třeba podtrhnout, že bez této možnosti by dnešní kroužkovací ornitologie byla třetinová. Jen ještě pořádně nevíme, co všechno to ve vzduchu vlastně znamená. Tedy, alespoň já to nevím. Na rovinu. A nerad bych vše překročil slovy:“ Jakž takž to funguje a tečka!“. Víc nám je třeba hledat. Více se zajímat. Času o mnoho více investovat. A pořád se přitom otáčet, nestojí-li za námi konečně už ono profláklé štěstí.

Žijte o sobotě i o neděli podle svých not, půjde-li to. Já tomu říkám – ve svobodě. Bývá s tím hezky.