Autor: Pavel Kverek

Jedenáctý duben mne vylákal v podvečer znovu k Mnichovu Hradišti. Tam, kde v loni již druhým dnem byl slavík, je letos klid. Ale koukání je to hezké. Den ode dne keře houstnou, slavíci to mají vypočítáno dobře. Přiletí a křoví je schová. Do týdne zmizí v květech a v listí.

Kalendář příletů nemůže být přesný, z hnízdišť stačím navštívit vždy jen několik.

Věrný přehled by stál daleko více času, který pochopitelně nemám. Více než čtyři desítky míst obnáší jistě přes stovku slavičích párů, k průzkumu by bylo třeba vyrazit po ránu, s plnou nádrží, náhradním zdrojem pro přehrávač, všechna místa „naposlouchat“ a večer se vrátit domů. A tak se chovat nejméně čtrnáct dní – vskutku – krásný sen!

Desátý dubnový den nenabídl dobré počasí, každou chvíli pršelo, sněžilo a bylo chladno.

Pro vyjížďku na kole (po 10 letech) ten nejhorší možný čas.

Vydal jsem se přes Husí Lhotu a Sukorady, k rybníkům Matrovický a Vražda. Všude jsem prověřoval slavičí hnízdiště, u Vraždy už to počasí nedovolilo. Ukryl jsem se v náhonu pod zlomenou vrbou, do vody žbluňkaly kapky a kolem kvetly záhony fialek. Pololežíc a polozavěšen těšně nad zemí jsem měl květy na dosah. Bylo zajímavé, že byly bez vůně. A aby těch zklamání nebylo málo, chybělo světlo k focení a došly baterky.

Rybníky Matrovický a Vražda budou dějištěm našeho 10. ročníku Vítání ptačího zpěvu, v sobotu 1. května od 7 hodin. Doufám, že divoké husy budou létat na pastvu, jako létaly dnes a že je budeme moci lidem představit. Čápi na hnízdě ještě nejsou, ale nejsou ani u Koprníku, kde jsem zalovil zrakem, v rychlém úprku domů.

Na ornitologickém webu zatím přibyl pouze jediný slavík, z jihu Moravy.

Žertování však nechme stranou, protože nejedno trnité křoví v zájmovém území, podle mých nejčerstvějších zjištění, skončilo a jsou mezi nimi bohužel i ta „slavičí“. Zničena byla celkem nedávno, takže můj optimistický příspěvek, vydaný na webu dříve, již neplatí. Všechno proběhlo na poslední chvíli, v čase končícího vegetačního klidu. A bude-li to tímto tempem pokračovat, některé oblasti budou brzy docela jistě bez slavíků!

Přechází mi mráz po zádech, když vidím, co české pojetí kapitalismu přináší krajině. Situace se stává stejně tristní, jako v dobách bezohledného socialismu – a to jsem si myslel, že horší časy pro krajinu už nastat nikdy nemohou.

Může se docela klidně přihodit, že zvířata budou nacházet poslední útočiště už jen v liniích podél tratí a silnic, v tomto „pseudoprostředí“. Tam budeme za nimi nakonec znásilňováním krajiny vyhnáni i my, budeme-li chtít ještě užít „divoké přírody“.

Jsem z toho smutný, protože až teď jsem pochopil, že přes všechen populismus a nenaplněné sny už žádná „revoluce“ naši krajinu neochrání.

A slavíkům se opravdu začínám divit – co jim ale zbývá?

Výsledek monitoringu východu zájmového území: – Ani dnes slavíci nikde nejsou, rekord v příletu z roku 2009 už s jistotou nemůže být překonán!

„Slavičí web“ se v tomto čase stává konečně médiem pulsujícím. Od této chvíle zde budou velmi pružně prezentována zjištění z vycházek, s případnou fotodokumentací. Fotografem však nejsem a už vůbec ne pohotovým, jinak bych pro všechny například dokázal zachytit u obce Trní překrásného dudka chocholatého…

Čtvrteční podvečer mě přeci jen vylákal do terénu. Prošel jsem hnízdiště v linii Koprník – Buda (bývá až 17 párů) a ověřil, že slavíci ani tady ještě nejsou. Z pěvců jsou stále početnější černohlávci, samci už zpívají. Oproti včerejšku jsem měl štěstí v tom, že tady všechna hnízdiště stojí. Včera jsem našel jedno zničené, vykácené. Vlastník následně litoval, že netušil, že slavíci hnízdí „v takovýmhle bordelu“. Za tři roky, pokud do prostředí nezasáhne – a slíbil, že ne, budou v mladičké pařezovině znovu. Linie stromů v sousedství totiž zůstala zachována.

Na ornitologickém webu zatím jiná pozorování slavíků nejsou, ale jak už jsem napsal, s Moravou soutěžit nemůžeme. Pro boleslavské Pojizeří je důležité, že ikdyž do této oblasti většina slavíků přilétá „o chlup“ později, mnozí z nich mají kroužek. To znamená, že se vrací a dokáží přežít!

Dochází k změně počasí, slunce zvolna i tady nad Kněžmostem mizí, tak si jej zachováme alespoň v tomto jarním orseji. A za frontou už mohou být noví ptáci od jihu!

Pokud večer nevyrazím za průzkumem na Dolnobousovsko, připravím alespoň pozvánku na Vítání ptačího zpěvu. Budeme při akci tradičně kroužkovat i slavíky, tudíž sem ta informace patří.

Skončil první dubnový týden. Rozhodl jsem se, že budu hlídat přílet v místě, kde loni padl rekord – v údolí Nedbalky. Proto jsem tam včera odpoledne vyrazil.

Vítr byl opačný než posledně – mírný, od jihu. To je pro strmé travnaté svahy ideální. Řádilo tam opravdové jaro. Tři druhy baboček tam byly k vidění. I ta, ztrácející se, kopřivová! Vyfotil jsem však „jeté“ paví oko. Je ale famózní. Neberou mne až tak paví oka, už jako klukovi se mi líbil, při jejich chytání, ten vzácný odstín červené. Taková barva nikde jinde není!

V trnkových haluzích je zřejmé, že to už každou hodinou „praskne“ a svahy se na krátký čas neuvěřitelně rozsvítí. Mám ta roští rád. Možná i slavíci čekají na ten obraz – zatím nejsou.

Mám pocit, že bych měl čekat právě tady, v Dolcích. Jestli starý mistr přežil, třeba to zase přes Evropu jaksepatří „rozletí“ a může to být otázka hodin, nebo jedné noci. Vloni si vyzkoušel, že to jde, že doma s ním počítají.

… Dnes ne, pojedu znovu až zítra. Netrpělivě sleduji republikový web, hlavně jižní Moravu, budou tam dřív, na Moravu geograficky nemáme! Rozdíl v příletu bývá i několik dní. Hůř jsou na tom ještě kolegové v Německu a v Polsku. Ale ten loňský slavík od Nedbalky to má zřejmě „nalítáno“, byla by to síla, kdyby byl první celkově! Nebudu na ten web radši koukat a spíš do míst brzy znovu vyrazím.

… Tak jsem se na web přeci jen podíval a na česko-slovenském pomezí už jeden slavík opravdu je! No, první být nemůžeme, jsem zvědav, co se bude dít u nás. Naši slavíci, dle zkušeností třeba s rákosníky, by měli na Moravě sice přibrzdit a přeladit počítač na místní reliéf, ale pak už to je opravdu záležitost jediné noci! Pokud se ale ti naši nevrací úvalem Moravy, budou platit pravidla jiná, obecně však soudím, že Saharu na jaře určitě v mapě mají, protože spěchají, zprava se ti první pak rádi vyhnou Alpám, pokud je to možné. Ti pozdější už letí i do kopců a hledají průsmyky. V květnu to v horách už opravdu jde. Švýcaři je třeba na Col de Bretolet nachytat umí!

– A čistě technicky – protože na novém ornitologickém webu diskutovat nelze, můžeme k tématu diskutovat tady, na webu slavičím! Postřehy, zkušenosti a dotazy jsou vítány!

Pondělí Velikonoční s datem 5. dubna bylo důvodem k návštěvě tří vybraných hnízdišť.

U Červenského rybníku na Dolnobousovsku v příbřežní lokalitě je klid.

V údolí Nedbalky na Mnichovohradišťsku foukal koncem odpoledne severní vítr, proti němuž táhli domů drozdi cvrčaly. První skupina, která na sebe v závětří počkala, čítala kolem čtyřiceti ptáků, za ní pak přes Český ráj letěli v dálce další.

Na „hlas“ v místě, kde loni padl příletový rekord, „přišli“ všichni ptáci z okolí, takže bylo jasné, že tam slavík ještě není. Zato straky vybudovaly hnízdo v místech, kde slavíci hnízdívají. Budou to mít slavíci letos opravdu těžké.

Do Kalendáře příletů zapisuji „nulu“, jsem na to však v tuto dobu za léta vyčkávání zvyklý, jeden den to ale přijít musí!

Z republiky zatím slavík hlášen není, nejprve se tak znovu zřejmě stane na jižní Moravě, v loni to bylo 8. dubna.

Klid byl i u mnichovohradišťského viaduktu, u protihlukové stěny se ozvala pouze červenka.

Přední český ornitolog doktor Jiří Formánek, když v 80. letech nacházel pro své kolegy první česká hnízda modráčků kolem postřekovských rybníků, upozorňoval na nutnost vžít se do role slavičí samičky. Hledání je pak prý mnohem jednodušší. Musím říct, že si na něho občas vzpomenu. Stejně jako tehdy on, i já mám dnes v hlavě srovnány nároky druhu na prostředí, vím, co slavíkům svědčí, o co nestojí. Vím také, jak je vše značně provázáno, co musí krajina stihnout, než se mistr vrátí. Ač je na to velmi málo času, razance, s jakou se ony plácky činí, aby o svého pěvce nepřišly, je obdivuhodná. V čase jarního čekání na slavíky se tím velmi bavím. Kopřivy, které by si místní slavíci samou úctou mohli nepochybně vyšít na prapor, rostou teď takřka před očima. A samičky, alespoň ty zkušené, s nimi počítají.

Vzpomínám, jak jsem se kdysi nečekaně stal svědkem položení „základního kamene“ prvního „mého“ hnízda. Bylo to zkraje května, přesně před třiceti lety. Přiklopen hlohovým keřem, opírajíc se ještě o mnohem ostnatější kmen akátu, vyholeným patrem jsem zahlédl slavíka s listem v zobáku. Suchý list byl věrně v barvách opeřence, takže se zdálo, jakoby jím pohrával vítr. Při okraji keře pták břemeno upustil a vinu za to jsem přikládal sobě. Než jsem se ale vzpamatoval, slavík byl v akci podruhé a upustil list podobně. Druhý den už byla mezi mladými kopřivami z listí pěkná hromádka. Od té chvíle jsem si vše zapisoval. A protože dávno nemám na hnízda slavíků čas, pro informace se vracím právě do první etapy výzkumu.

Hnízdiště, zejména ta „jednopárová“, vypadají nenápadně a v předjaří by jen málokoho napadlo, že právě zde bude za pár týdnů, po dobu více než jednoho měsíce, vibrovat nocí skvostný koncert slavíkův.

Dlouholeté sledování hnízdní populace ukázalo, že síla Mladoboleslavska je (narozdíl třeba od jižní Moravy či Českého Středohoří) právě v těchto nevelkých, v krajině však dosud přežívajících, drobných lokalitách. Slavík zde dokáže efektivně využít snížené vnitrodruhové konkurence a lokality jsou tak pro něj dostatečně úživné. U některých může sice dojít k problému v čase pelichání, slavík to v takovývh případech řeší přesídlením, i takový důkaz již výzkum přinesl.

Snímek představuje dosud jediné sledované hnízdiště na odvráceném břehu Jizery, v sousedství technického dvora, na okraji Mnichova Hradiště.

Duben je prvním měsícem výzkumu hnízdní populace slavíka obecného v podmínkách Mladoboleslavska. „Slavičí web“ bude od této chvíle formou zápisků přinášet postřehy a zkušenosti z osmadvacáté kroužkovací sezóny.

Návštěvník stránky má možnost k dotazům či jakýmkoliv jiným vyjádřením. Objeví se zde upoutávky na akce pro veřejnost, se slavíky spojené. Určitě se zde objeví také konkrétní data o příletech slavíků do oblasti a jiné zajímavosti.

Přijměte tedy, vážení příchozí, pozvánku k prožití slavičího jara (i léta) v mé společnosti, v kraji mezi Humprechtem a Jizerou.

Příjemné putování přeje všem doprovázejícím Pavel Kverek z Kněžmostu.

Když půjde všechno dobře, za deset dnů mohou být doma první slavíci! Rekord v příletu je totiž 10. dubna. Ze sledovaných hnízdišť se zdá, že všechna přežila, podobně jako tento plácek u Červenského rybníka. Jde o poměrně „mladé“ hnízdiště, vzniklé teprve na přelomu století. Slavík obecný se zde usadil až poté, co byly do podmáčeného území nahrnuty hromady hlíny a touto navážkou vzniklo výrazně sušší stanoviště. Brzy jej obsadily křoviny, kopřivy a devětsil.

Bylo zajímavé sledovat, jak slavíci po osídlení místa velmi rychle rozšířili své hnízdní okrsky i přes cestu, do úzkého křovitého lemu v sousedství nefunkčního mlýnského náhonu . Tam také nejčastěji sbírali potravu, tam se je úspěšně dařilo i chytat. Situace vystihuje nároky druhu na prostředí a současně naznačuje možnost, jak slavíkům pomoci.

V roce 2007 bylo křoví kolem cesty prosvětleno, což se negativně projevilo i na počtu párů slavíků. Nyní se vše vrací k normálu.

Oblast východního pobřeží Červenského rybníku s přilehlými lukami, melioračními struhami a „bochníky“ křovitých vrb jsou zajímavé – zdá se – i v čase jarní migrace druhu. O tomto fenoménu nebylo dosud pro sledovanou oblast dostatek informací, až v roce 2009 bylo právě v lukách prokázáno nebývale vysoké množství krátce zpívajících samců v konci 1. květnové dekády. Stav trval dva až tři dny, než se ptáci do jednoho vytratili. Je tímto „nakročeno“ k zdokumentování jarního průtahu druhu oblastí? Uvidíme, co přinese rok letošní.

Zatímco „slavičí křoví“ zbytku republiky obepínají spíše liány divokého chmelu, břečťanu, růží či exotické liány kiwi, u nás to jsou především kopřivové háje.

V čase, kdy samička zakládá hnízdo, žahavky jsou již nastartovány a připraveny slavíky chránit. Hnízdo rychle přerostou a ukryjí před opeřenými predátory. Jsou schopny také značně omezit déšť a sluneční paprsky. Na Mladoboleslavsku jde tedy o jakési májové „zpívání kopřivám“.

Kopřivový prales Mladoboleslavska.

Hnízdiště parkového typu s převažujícím břečťanem.