Autor: Pavel Kverek

Přesto, že stránka je k čtenářům spolehlivá a každou chvíli visí nějaká informace, letní veletoč nestíhám. Přibral jsem totiž v parku k slavíkům ony senzační motýly, s životem – opatrně řečeno – neskutečným. Přibral jsem je především proto, že jsou „naši“. Je to jako kdysi se slavíky, když jsem pro ně stavěl bydlení na klíč. Jako s modráčky, když jsem zkusil spíše nemožné – usadit je v nachystané slati. Teď máme zápřah motýlí. Opravdu se potvrdilo, že v prostředí jsou. Ne početně, ale jsou. Chce to na příští rok ještě vstřícnosti, ale vždy je důležitý klíč, aby člověk uviděl za dveře. Dokonce takto přenocují.

Mezitím kosíme květnatou louku dle pravidel. Pro mne to znamená nové téma, ale člověk úkoly mládne. Jsou z nás ranní sekáči. Za rosy, s kafem ve flašce. Kosa už šustí při žatvě i mně, zprvu to tak nebylo. Potřebovala doladit.

Ptáci šli včera nápadněji již do noci, rozhýbalo se také rákosí pod soutokem.

Soudím, že první vagóny vlaku na jih jsou místenkovány oblastním pěvcům, po půli prázdnin začne poctivý frmol, to už poteče kotlinou „sever“. Je velmi zajímavé prohlížet rákosníky zpěvné. Jak to mají s odlišovacími znaky a podobně. Do třtiny přišli v máji poslední a první ji opouštějí.

Druhy zpod kleští přibývají, park nyní zve krutihlavy k mraveništím, slétají se dlasci. Včera první velký rákosník a zelená cvrčilka. Mizí proužkovaní rákosníci, jako vždy touto dobou. Kam pospíchají, nevím. Zpěvné bych chápal, mají světa lán. Stejně je to vzrušující. Ať žije nahlížení!

Noc byla bez rosy, prohřátá a ráno se projevil zejména v rákosině tahový pohyb. Týká se rákosníků zpěvných – starých i mladých, a také proužkovaných. Na lagunách byl chřástal, v keřích se objevila první pěnice vlašská.

Věším troj-obrázek logického sledu. Takto má ptačí park fungovat..

Po noci se podařilo chytit a okroužkovat mládě z náhradního hnízdění. Musí nám to tak stačit.

Okolo slavičích odchytů, které se rozběhly, je času dost i na hlavní událost parku, na modrásky. Stěží vypovědět, jak dynamicky se moment v mé hlavě otiskl. S dopady do široka. Jako že – když jde člověk naproti, opravdu často potká. Nebo i jinak – když se přičiní, může se báječně dočkat. Jsou to vlastně věty navázané k pokusům všeho druhu. Kdo je podniká, ví. A podnikat s přírodou v její krajině? Toť samý vrcholek dobrodružství! Dolů se z toho kopečku nepůjde, zůstanu tam. Pro modráska bahenního jsem našel rezervní pozice, odkud se „tak rychle“ v „kominíčkovém“ sektoru louky dva borci objevili a já šťastně nepřehlédl. Odvozeně od toho pak začal hledat. Tak tady je. Obrázkem z večera..

Obrázkem z rána (i po lijáku v 00:35 hodin) před odletem, než jej slunce vyzvalo do vzduchu k patrolování. Život jejich totiž, jak si mnohde můžete zjistit, je velice krátký.

Jde o třetí kamej parku, třetí splněný úkol a jen těžko nyní vybírat další. Abych štěstěnu neurazil. Budu letošek užívat a případné plány v opatrnosti chystat až na budoucí.

Zastavil se na punktu mladý kolega a ocenil nadšení po prohlídce areálu. Ano, je přítomno. Když máte zahrádku/sad, který je zookoutkem daného podnikání, dohoní vás to a nejspíše už nikdy nepustí. Krásně nepustí. A já se přistihl, že se v tom „letu“ pod někdy opravdu horkým vzduchem i sám čím dál víc chytám koše, aby se pád dolů konat nemohl.

Slavičí park na okraji Města na Klenici připsal další vydařenost! To se to podniká, když příroda má tolik napěchovaný košík kreativity.

Tehdy bylo žádoucí usadit slavíka obecného v novém prostředí, pro zaniklá hnízdiště původní. Začátky pionýrské, ale podařilo se.

Druhý pokus cílil na slavíka modráčka středoevropského, práce v holínkách bylo třeba vykonat hodně, najednou ovšem v prostředí zpíval! A už se vrací.

Před lety byla smazána z mapy výskytu populace silně ohroženého modráska bahenního u osady Matice. Mraveniště i živné rostliny zaklopilo parkoviště, kdy pod ním nepřežilo nic. Já jsem si však za těch pár návštěv (chodil jsem do sousedství na slavíky) motýly oblíbil. Jsou nenápadní, prostí stejně, jako jejich krajina. Samička skromnou zůstává, sameček do chvíle, než dojde k odlétání. Pak zajiskří modř, ale pro rychlost k nám běží o sekundy. Tito modrásci, a jim podobní, neukazují líc křídel na objektiv.

Když jsme si dopřáli květnatou louku, napadlo mne modráska usadit u nás. Ze všech tří záměrů jednoznačně nejsložitější, nejbláhovější. Kde motýly vzít i přesto, že bude v louce klíčová kytka – krvavec a kolem v dosahu rezaví drobní mravenci s mraveništi.

Květiny už rozkvétají, z dvou stovek kvete zatím zlomek. A přeci se včera ukázalo, že odvaha zkoušet nemožnosti, se může vyplácet. Dva modraví samečkové již kominíčky zdobí. Jen opravdu obtížně jsem v následujících minutách událost rozdýchával. Jak to je vůbec všechno jen možné? Proč máme při práci takové štěstí? Modráska bahenního připisujeme od včerejška na seznam Slavičího háje a budeme chodit sledovat. V počítání, jednom z nejkrásnějších.

V noci jsem nechytal. Po půlce měsíce bych si podobné nedovolil, teď můžu. Odradily mne povětrnostní události v parku.

Oblíbil jsem si pro volný čas sedět v křesílku na střeše maringotky a z posedu skrze ostřící skla dívat se kolem. Tak vnímám úplně nejvíc kontinuitu s kotlinou. Jsem jeden z mnoha organismů těch míst. A nedbal jsem temna, obcházejícího vlny Rachval po východním okraji, věděl jsem, že můžu zmizet pod střechu třeba i hned. Bouřka byla ohlášena na osmnáctou i s několika vykřičníky. Vše bylo nakonec pravda. Ale to divadlo! Dokud jsem mohl být na střeše. Vidět schovávat se motýly z louky, zažít střídání vzdušných proudů kriticky rozdílných teplot v několika okamžicích – to nebývá o každém dni. Navíc se tady říká, že jde-li bouřka od Křižánku, bývá to pro město zlé. A pak už jsem sjížděl po žebříku k zemi.

Do plechu střechy mydlily jednu chvíli kroupy velikosti hrubých lískových ořechů a přesně po těch ve finále na keřích máme. Jsou pryč. I když noc byla v poklidu (hodnoceno z postele), věděl jsem, že kdyby nic a ptáci přeci jen vzlétli po karambolu, bude pořádná mlha. Proto jsem akci zrušil.

Cesta od Dolního Bousova k Hornímu už v úseku Červenského rybníka napovídala, že ve směru k Hradišti bylo ještě nepředstavitelně hůř. Bouřka totiž Klenici obešla, uhnula k řece a porážela v cestě opravdu mnohé. Nebývá, že Kněžmost o prvních úderech po vedru sáhne na vodu, ovšem tentokrát si vykoledoval. Při všech uznáních škod, zpoždění na cestách i mnohém ostatním, je potřeba říct, že i takovéto jevy jsou obdivuhodné, vzbuzující respekt.

Noc byla klidná, pokus je regulérní.

Rákosní koridor začal ovšem už převádět. Děje se to, co se ví – proužkovaní rákosníci vyklízejí pozice k jihu, mladí i staří. Ovšem ještě nápadnější je odliv zpěvných rákosníků. Tam jde o pohyb velmi zřetelný, kdy postupují k první významné zastávce. Na těchto pelichají, mají tedy scénáře od slavíků jiné.

Vhled prostřednictvím kroužkování byl učiněn též u mladých koňader. Kontrolní odchyt potvrdil, že skupinka je tvořena místními mláďaty, nejspíše z některé budky. A podařilo se večer včera, přichytit z rodiny dva mladé ťuhýky obecné. Užitečné by bylo, mít je pod kontrolou všechny čtyři, než se promíchají s nově příchozími. Takových je později plný park, což dáno oblíbenou potravou – velkým létajícím hmyzem.

Půjčil jsem si tento obrat z před divadla časů uběhlých, protože se mi hodí. S první minutou po půlnoci začínají oficiální letní noční odchyty v Slavičím háji.

Senzaci už máme vybránu, nevím, co skvělejšího by moment z předpřípravy mohlo přemoci. Mimochodem, přestože z druhé strany kroužkování onoho slavíka zatím informace nejsou, je jisté, že s kroužkem centrály Paris jde o první doklad v databázi Kroužkovací stanice.

Zraje rakytník, ten dokázal mrazy obejít a z korun keřů ve shlucích září oranžově. To nevydrží žádná kvíčala, kos, drozd či dle pozorování sýkory modřinky. Kdo jej využívá v kuchyni, jeho chuť zná, i když sám musím říct, že bych trošičku po keřích sladil. Chuť to je ovšem jedna z exotických a logicky ji mám vztaženu k začátkům slavičích nocí. Proto si „cvaknu“ pokaždé, když jdu kolem.

Když člověk prostředí sleduje pozorně, zjistí, jak se ptačí společnost pozvolna navyšuje. Třeba právě o ty kvíčaly. A kukačky jsou opravdu v trapu. Sledovat odlety je velice těžké, snadněji se po webech vykazují přílety. Tady musíte ověřovat a nešetřit časem.

Noc má být příhodná, uvidíme, co mlha. Nemám ji okolo sítí rád. Dobrá bývala v horách, když jsme chytali na světlo. Tam dovedla přivést křídla až před reflektor. Nížinné odchyty jsou jiné, proto i přes značné zkušenosti z kopců, zde píši docela nové stránky. Plné hledání.

Včera jsem o slunce zapadání vylezl s žebříkem na střechu maringotky, rozložil lehkou židli a vychutnával průchozí okamžiky. Nalevo od zapadajícího kotouče se v maličkém bílém oblaku vytvořil ústřižek poctivé duhy, nikdy jsem podobné neviděl. Ťuhýci loví ze suchých větví i s mláďaty, najednou k nim zničehonic vystartoval modrák. Asi mu v místě překáželi. Dalekohled příliš nepoužívám, nyní jsem mu hlasitě poděkoval.

Sezóna 2024 nočních pokusů začne už po půlnoci.

Škoda, že léta utíkají. Dělal bych stejné, co dělám, ještě daleko víc. Motýlí květnatá louka, po krvi z Markvartic. Splnilo se všechno do posledního semínka, co ten muž slíbil. Před nedávnem ještě polochcíplý kus pole pulsuje tisíci životů. Jenom tak hodím okem a nasypu pár jmen: srnec, zajíci, skřivan, otakárci, žluťásci, vřetenušky, babočky, bělásci, modrásci, okáči, soumračníci, perleťovci, pernatušky, osenice, čmeláci, včela samotářka, včely jiné, vosičky a vosy, pestřenky, tesařík pižmový na záletu od vrb, střevlíci, páteříčci, ještěrky. A tento duch..

Slunce řádí, mraky se ho bojí a v úctě obcházejí. Kotlem při Klenici zavoněly žně. Naučnou stezkou jdou poutníci a ptají se po záměru. Vždycky odpověď mám. Jedna z kolemjdoucích zmínila večerní vůni. Ano, to mne nenapadlo poznamenat. Dílem ku barvám rovnoměrným je to opravdu síla! Lidé vstupovat nesmí za provázek, ale teprve tam vidět kytky! Na holinách se krčí a září každá po svém. Myslel jsem, že taková pohlednice s razítkem dětství už nikde neexistuje. Že pestré voňavé louky už nejsou. Že takovou už nikde neuvidím. A je to tady, čerstvě před očima. I s hromadou rmenu, který však musí pryč.

Hodil jsem přestávku na zchlazení jazyku, vzal židli do cesty a posadil se. Až teď je vidět, kam skřivan zapadá, když zpěvník pustí k hroudám. Jak včely kmitají k nejbližšímu úlu kraje města. Jak uplatněné feromony matou hlavy motýlů a zmámením stižená jsou i jejich křídla. Běží tu o kratinké časy životů na plné pecky. Kdo by teď vzpomněl mrazíků, co stromy potrestaly.

Od rákosiny notuje zpěvný rákosník. Začal pozdě, ale léto bude delší. Je první den, co neslyším kukačky. Nutno stav hlídat, myslím, že už se neozvou. Že letí k moři. Tím hnízdní sezóna dostala první trhlinu. A schytá jich dost brzy víc.

Noční odchyty klepou na dveře, protože začnou dřív. Všechno u slavíků letos začalo dřív. První noc bude desátého.

Strašně to uteklo, ale to píšu v roce každém. Letos jsem připravil propracovanější systém na základě nových informací. Nejde ani o to nachytat víc, jde o sběr zkušeností. To, jestli styl bude lepší či horší, stojí s otazníkem. Co neměním je půdorys linií, osvědčil se a sítě netřeba navyšovat. Musí zařízení být obslužné v jednom člověku. Problémem trochu je, že zlákány jsou i druhy ptactva jiné, což zdržuje. Na druhou stranu jde často o zajímavosti, jež člověk tak často nevidí. Noční transfery jsou od půlky prázdnin opravdu pestré. Zvedají především dálkaře ku Africe.

Pro park je dobré, že kolem dokola všude je vysečeno a prostředí z reliéfu krajiny vystupuje. Kontrastem pěsti na oko či tváře husice nilské. Navíc posílilo přípotoční rákosí, což prospívá rovněž celé řadě zejména pěvců. Decimují jej sice bouřky včerejšího typu, kdy nejprve obrovská masa vody a vzápětí mocné poryvy větru porost ohýbají, s tím nelze udělat nic. Že pohyb opeřenců začal, dokládá první ledňáček, sedící u přepadu. Chytací léto bere do ruky baterku, ze sklíček vybírá do průsvitu zelenou, chystá se dřinu mávnout = zahájit. Co vše se stane, neví pro tento okamžik nikdo. Zaseto tedy je semínko napětí a stačí jej poctivě krmit vodou, ono se směrem k nám, jako v té baterce, zazelená. Není v republice jediný, kdo by fenomén nocí definitivně rozpoznal, jak funguje to či ono. Máme-li to štěstí s novými taktikami tahovou tmu testovat, objevům docela unikátním vůbec nic nepřekáží. Odjedu napjatě dívat se k horám, co letos přes záda směrem sem za tmy překlopí.