Půjčil jsem si tento obrat z před divadla časů uběhlých, protože se mi hodí. S první minutou po půlnoci začínají oficiální letní noční odchyty v Slavičím háji.
Senzaci už máme vybránu, nevím, co skvělejšího by moment z předpřípravy mohlo přemoci. Mimochodem, přestože z druhé strany kroužkování onoho slavíka zatím informace nejsou, je jisté, že s kroužkem centrály Paris jde o první doklad v databázi Kroužkovací stanice.
Zraje rakytník, ten dokázal mrazy obejít a z korun keřů ve shlucích září oranžově. To nevydrží žádná kvíčala, kos, drozd či dle pozorování sýkory modřinky. Kdo jej využívá v kuchyni, jeho chuť zná, i když sám musím říct, že bych trošičku po keřích sladil. Chuť to je ovšem jedna z exotických a logicky ji mám vztaženu k začátkům slavičích nocí. Proto si „cvaknu“ pokaždé, když jdu kolem.
Když člověk prostředí sleduje pozorně, zjistí, jak se ptačí společnost pozvolna navyšuje. Třeba právě o ty kvíčaly. A kukačky jsou opravdu v trapu. Sledovat odlety je velice těžké, snadněji se po webech vykazují přílety. Tady musíte ověřovat a nešetřit časem.
Noc má být příhodná, uvidíme, co mlha. Nemám ji okolo sítí rád. Dobrá bývala v horách, když jsme chytali na světlo. Tam dovedla přivést křídla až před reflektor. Nížinné odchyty jsou jiné, proto i přes značné zkušenosti z kopců, zde píši docela nové stránky. Plné hledání.
Včera jsem o slunce zapadání vylezl s žebříkem na střechu maringotky, rozložil lehkou židli a vychutnával průchozí okamžiky. Nalevo od zapadajícího kotouče se v maličkém bílém oblaku vytvořil ústřižek poctivé duhy, nikdy jsem podobné neviděl. Ťuhýci loví ze suchých větví i s mláďaty, najednou k nim zničehonic vystartoval modrák. Asi mu v místě překáželi. Dalekohled příliš nepoužívám, nyní jsem mu hlasitě poděkoval.
Sezóna 2024 nočních pokusů začne už po půlnoci.
