Plán zbytku sezóny se tvoří teď spíše samovolně. Abych posbíral co nejvíc potřebných informací vrcholu sezóny, reaguji k náznakům, vyvstávajícím průběžně z odchytů. Jako ohař, který zachytil stopu. I proto teď běží série nocí v háji, přeje počasí a výzvy se dostavily. O jiném teď nebude, v háji ještě zůstaneme. Až po neděli se v plánu vydáme jinam, do sousedství rozlehlé hladiny nádrže Rozkoš. Setkat s kolegy, poznat tamní slavičí místa. To stihnout třeba.
Dnešní noční odchyt začal přemýšlením a příletem vzduchoplavců jiných.
Noc byla znovu pěkná, tentokrát bez ranní mlhy, sítě zůstaly suché. I v této kondici bohužel dokázaly odkrýt slabá místa – jinými slovy – třetina slavíků z nějakého důvodu ke kroužku nepřijde. Nemohu se na zařízení zlobit, kdysi mi kolega řekl: „Tak tam nestůj a nekoukej na to!“ Zlobit se nemohu, protože bych měl líčit lépe, nápad hlavní síť nad svodnicí s rákosinou snížit výrazně dolů, byla hloupost.
Posledním slavíkem, jenž se prošel se mnou k autu, bylo kropenaté mládě, a to je výsledek k nezaplacení. Rozhodně není místní, muselo přiletět. Na ne zcela dorostlém peří. Je z opožděného hnízdění. Takovou indicii jsem nabral už před dvěma lety, i když dnešní slavík je ještě mladší.
Drobné střípky poznání, které obraz poznání jednou poskládají…
