Jako byste se ocitli v slavičí knížce, v kapitole tři, ale stejné se děje právě teď v přírodě. Slavíci se snaží naplnit, proč je sem instinkt přivedl, rozmnožit se. Po vší té romantice prozpívaných nocí začne co nevidět dřina. Naštěstí oblast solidně namokla v předchozích dnech a z pohledu úživnosti je prostřeno. Bude z čeho žít.
Kopřivy nabraly sílu a stahují klenboví nad snůškami, vydrží tak až do vyhnízdění. Plácky postupně umlkají, v čase sezení jsou slavíci tiší.
Pořizovali jsme záznam, zpěváka jakých zdejší krajina v nabídce příliš nemá. Výstavního. Vím na 101 %, že má kroužek, ale zkontrolovat si ho dát nechce. Vrací se k Husí Lhotě léta. Do sítě jsem chytil jeho konkurenta, s kroužkem z loňska. Slavíci se prostě vrací, když to jen trochu jde. Je to pro mne čím dál víc dojemnější jak důkazů přibývá. A to mi je jasné, že polovinu nepochytám, zkušenost ptačí vítězí. Neželím a pokorně jedu dál. Nechci být dobyvatelem výsledků, i když je pravda, že na některé se v pozměněné taktice ještě vracím. Během čtyř měsíců. Je to i proto, abych sledoval stav hnízdních lokalit a držel palce.
Český slavičí rok je v plném běhu.
