Tak ještě Dobrý den.
Cesta z města mě vedla kolem několika hnízdišť a tak jsem se tam vždycky zastavil. Bez náčiní, jen s písničkou. Nikde nic doopravdy už není, já jsem tam ale musel. Tohle už bych nezažil, tu nostalgii. Křoví je skoro průhledné, jeřabiny těžknou, černohlávci jsou zvědaví.
Ještě tam slavíky tak nějak vidím, příběhy jsou nedávné.
Přemýšlel jsem o téhle krajině, kolik jejich míst takhle sleduji. Vlastně přez ně ten kraj poznávám. Ještě by se v oblasti nějaké hnízdiště našlo, ale soudím, že mám tak 75% přehled. Hnízdní hustotu jsem schopen udat.
Honí se podzimní mraky, chodím po cestách a dohořívám. Ještě o to stojím. Spolu s krajinou.
O průtahu cizích populací už mám taky jasněji, bude štíhlý a musel by si člověk asi přivstat. Nepřivstanu.
Končí srpen, končí prázdniny, končí slavíci, ze stromů (jak jsem nedávno slyšel tady u nás v kovárně) zbudou kostřičky, budem se ohlížet. Nuda to nebude.
