Bylo to před koncem února roku deset, když jsem zval k slavičí stránce prvně v éteru. Deset let se tu scházíme, deset prospěšných let. Musí vás být hodně, co jste sem kdy přišli. Nevím o vás, neznáme se mnozí, není to ani potřeba. Téma je důležité! Ne pro sebe, dávno to nepotřebuji – pro slavíky a jejich krajinu, sbírám během dne/dní čas a náměty. Vás s tím propojuji. Nikdo nikdy nespočítá už, kolik jsem toho napsal všude možně. Teď se možná hodí hned říct, že podle čerstvého sdělení dubnový zpravodaj Bakovsko bude jen na webu města…
Před lety slavíci přešli pod jinou doménu, soukromou, bez reklam. Znamená to v praxi, pomáhat jim i finančně. Pomáháme jim i ptačím parkem. Pomáhám jim svým časem pro ně – a tady je potřeba přihodit pár vět navíc. Ne, rozhodně z toho nejsou nadšeni. Z chytání, kroužkování, montování se jim do života. Takový naiva nejsem. Ale slíbil jsem si, když to tak potřebuji mít, že fakt budu platit, a budu štědrý. Zachránil jsem jim od té doby mnoho hnízd, jež došla k vyvedení. Přesvědčil mnoho majitelů, aby buřeň strpěli, že jinak slavík zmizí. Výsledky poctivě sděluji dál a publikuji je. Dokonce pro další skupinu zájemců mám i sdělení – ne, až tak odborná. Mnohdy se na blogu objeví věci dosud nepodepsané, kdy riskuji zneužití. A přeci v podobném stylu budeme v éteru dál. Nikdo z nás neví, kam jeho koleje vedou. Za sebe si přeji, abychom na stránce užili ještě dost (možným problémům navzdory). Každého jednoho diváka, čtenáře i posluchače, si vážím.
Slavíci jsou už mnozí na bližší straně moře, v poslední zastávce. Dají se dohromady, protože cesta do místa nebyla snadná. Už to s nimi ale vře a dlouho vyčkávat nevydrží. Polabí bude mít náruč tentokrát nejspíš omrzlou, ale rozpaží zas. Takové ono je.
Co by si počalo s večery, až máj jej vyzve do kola?!
Technická poznámka: Pro komentáře, a jejich čtení, texty otevírejte napravo v sloupku.
