Jednou ptáci táhnou výrazně, jindy je klid. Je kolem dost lidí, kteří se snaží více či méně úspěšně situaci odhadovat, nikdo však přesně neřekne, kdy jít – a mít. Každý z hledajících pracuje trošku s jinými podněty, každý fantazii ovládá jinak. Některé „pravdy“ přijdou až trochu úsměvné. Sám, v pokoře nejhlubší tvrdím, že se v prognózách stále moc nechytám. A nebude to jednoduché tak, že se člověk podívá na předpověď počasí a zakřížkuje den v kalendáři. Tak třeba teď u nás v zahradě – od rána vábnička láká a zlákala jednoho ptáka. U tyče dopoledne skákal králíček. Co to je proti včerejšímu chytání! Jak je to možné? Je to snad tím deštíkem, který stejně přišel až vysoko nad ránem? Vždyť nechytám žádné dálkové migranty! Zelená žluna, lesní sýkory s brhlíkem, červenkou, střízlíkem a těmi králíčky musí být nahloučení v nejbližším lese. Co v tom je? Do zimovišť letět též potřebují (dobře, někteří ne). Proč otálejí a přešlapují někde, kam na ně nevidím? Včera se chytil zvonek s pěnkavou. A taky domácí rehek, kde jsou? Nerozumím tomu ještě, i když přemýšlím každý den. Když jdu o rozběhnutých prázdninách na slavíky v noci, chytnu každý den. Jak v tom čase musí ptačí obloha pulsovat! Dnes bude útrpně zajímavé sledovat, zda ještě nějaké peří pozdržím, anebo vůbec ne.
Odcházím rozfoukat výheň a sledovat to. Zahrada je ovšem jako vymetená. Kdepak, ornitologie – to je věda!
