Tvořen je těmito symboly:
Král pěvců – slavík
strážkyně hnízd – kopřiva
a majáky noční oblohy – hvězdy, jež poutníky přivádí domů.
Až z májů některý dosáhne na prohřátou noc, slavíci po hvězdách, stanou se zlatí! Stejně tak kopřivy, skloněné k tónům, třpytit se budou od oblohy.
Vše zvedlo se k životu, a zatímco přemnohým bude noc k zotavení, slavík ji určitě neošidí. Nenechá jarní zem vyvánět bez podkresu. Notuje k poupatům, která blízký den pootvírá. A vůně se znásobí!
Nad ránem chviličku odpočine, pojí z nachystaného, upraví peří a vše vzejde nanovo. Je doma. Nebude po koutech chvíle, kdy by se neslavilo a máj bude na koni! Zas mnohý z básníků zastaví kroky a čistý list nachystá pro tužku k tancování. Zas mnohý z malířů vyvede v barvách, co oči po máji vyprosily. Zas zemí proslídí chytač – aby v pastičkách z tajemství dovyčetl, co chybí k pochopení. Zas čtvero měsíců uteče, jak voda po lučinách, zas bude do spěchu k daleké cestě. Až odlet náladu vezme, dojde na železný klíč. Půjdu jím otočit a budu nepospíchat. Dívat se ke Chlumu a čekat jalové dny. Přidám se k doufavým a přes mnohé obavy, jednou se dočkám. Až křídla zkušená – snad i ta méně, přivedou slavíky domů.
Když najdu čas, krajinou uchodím se.
Vidět je zpátky, jak křídla si prohlížejí, se zobákem ubláceným ze slané poslední zastávky.
Vidět je proletující vzdušnými nitkami z loňska. Varující, když konkurent drzostí přetéká. A pak je uvidět, jak vůbec nechtěli. A spočítat vajíčka, a začít se bát. Jestli snad kopřivy nebudou líné, jestli čas k ochraně nezaspaly. Jestli se potomci vypraví do života. Zda zvládnou odletět a dostat se zpátky.
Jestli pak v zbrklosti stihnu jim otevřít, až jednou se od dálek vrátí.
Potřicáté sedmé.
