Člověk se hodně naučí i z příležitostí minulých, alespoň já to tak dělám. Chodím parkem a místo za místem prohlížím do detailu. Nacházím hnízda, jiná si pamatuji podle okrsků, když je samečkové hájili. A nejde jen o slavíky, i když o ty především. U hnízda hnědokřídlé pěnice, která už je dávno někde pod výkonnějším sluncem sleduji, co mohlo být podmínkou k usídlení. Dobré je pospíšit, dokud prostředí drží svou přibližnou tvář. Po snězích už bude pozdě na ledacos.
Na jednom z hnízdišť modráčků stejně tak odhaduji, proč ptáci vybrali pro hnízdo právě kout, který prohlížím. Můstek přes potok, spíš tedy most (jezdí po něm i traktory), a za ním po proudu sestřižené rákosí, jak tam sekáč za volantem máchl do třtiny z důvodu mně neznámého. Ale dobře, že máchl. Vzpomínám, jak ptačí rodiče poskakovali často po navrchu obnažené betonové troubě značného průměru a honili buď hmyz, nebo obelhávali hranostaje. A představte si – to hnízdění vyšlo. Mladé jsem kroužkoval až když byli v pohybu rákosím, řadu dní po vylétnutí. Kdy ale ještě bylo jasné, že patří právě tam. Stojím na tom mostě v čase, kdy listí nedalekých jív odlétá k zemi a zas a znovu se sám sebe ptám: „Jak to, že nevybrali třeba lávku u laguny, o kus dál vedle? Jsou to náhody, a nebo mám pohled na téma ještě děravý?“ A potom, když si s respektem takhle „naložím“, jdu na vzdálenou základnu posedět na židli a přehrát si u stolku některou ze vzpomínek. Na to, mokřinných slavíků, báječné hnízdění. Potom se podívám, jestli by namleté kafe z dob minulých bylo ve skleničce k použití – a jdu do toho. Hladinu kouřící míchám nožíkem rybičkou, co tady děti odložily, a vážím si každé osamocené bublinky na povrchu. Pravda je, že nebýt euforie vzpomínání na vzácné momenty, asi bych takové „opoj“ nespolykal. Tady s tou podporou je ale docela fajn. Ano. Tenhle park umí zaléčit nejedno. To už dost dlouho vím. Na každém kroku je něco k radování. A i kdyby snad zem byla holá k očím i poslechu, vím, že jde jen o kratičké „nadechování“ k obdivu budoucímu. Navíc – je naše! A my rozhodujeme o budoucím pro divokou přírodu. Tím, jak se nedorozvitý socialismus o jednom podzimu přeměnil v mladý kapitalismus, zažívám pocity dříve nepoznané. Soukromé vlastnictví, kdy je to vaše. Tedy moje.
