Mezi kroužkovanými slavíky se občas najdou věci! Nevím, jak to je tak zařízeno, zda se do podobných kreatur propisuje vyznívající hybridizace, ale zábavné to je. Alespoň člověk nad kroužkováním nezačne z podobností klimbat.
Chápu, že nejednoho čtenáře taková nabídka vůbec nezajímá, ale kdybyste hltali slavíky jako já, bylo by to pořádně vzrušující. Druhá letka křídla je zároveň druhou nejdelší, a to se jaksi moc nevídá. Tedy u slavíka obecného, kterým se jedinec tváří.
Ona ta letka s celou křídelní formulí neplatí pořádně ani pro tmavého, přestože určovací klíče na ní nekompromisně staví.
Svět slavíků je prostě nádherný. Slovy věhlasného Franty Kocourka z Donutilových hlášek: „Furt se něco děje!“
Letošní průběh letních pohybů v noci je jiný let předchozích. Už se to dá říct. Mírný časový předsun, výrazně více jedinců, funguje dochytávka. Ostatně, tu jsem na přání sklopkami nedávno předvedl hostům, když dokumentovali „noc“. Slavičí háj je nyní bez přehánění plný ptáků. Naštěstí pozvolna nazrávají bezinky, protože ostatní bobule keřů už stojí téměř ojedeny. Tlačí na jejich větve nejen mladí slavíci, ale i pěnice, včetně vlašky, a hlavně mraky špačků. Proto tu ale s nabídkou jsme, že budeme vyjedeni – co se dá dělat…
Chytil se tmavý slavík a jak jsem nad nimi detektivem, peří na bocích hlavy kol zobáku měl utřísněné do zelena. Ten stav znám z hnízdění, jen nevím, jak dlouho šmouhy vydrží. Jsou od velkých měkkých housenek, jimiž ptáci krmí. Všechno je tak krásně upovídané! Jen ponocovat a chytat. Dokud ptáci jdou. Za pár dnů se všechno otočí, v ulicích bude prázdno. Sítě vismo smutné, tyče zoufale malátné. Pak už jen dokončit scénář projektu, a jak cinkne září, zvenčí kopnout do vrátek.
