Tak, a máme do sběru podnětů konečně zase pořádné „hlášení“. Kolega Jirka R. šel vyzkoušet do okolí Kostelce v Polabí minulou noc zachytání slavíků a u nás v parku následující noc jeden z nich skončil v síti. Vlastním spolu s Kroužkovací stanicí několik výsledků z pohybu mezi první a navazující nocí. Tento téměř padesáti kilometrový je ovšem prvním a potřeba jej bylo jako soli. Jirko, dík žes´vyrazil. Přesně pro takové události jsem v několika dílech seriálu metodu ukázal, teď v dobrém splácí.
Nebudeme zde zabíhat do hlubších úvah, ale nutno říct, že poslední roky docela rozkrýváme. Je k tomu zpravidla potřeba takovéto štěstí, ale bez něho se neobejde nejedno. Ani naše – na světě – účinkování.
Vždycky si říkám, jaké překvapení letní kroužkovací nasazení přinese. Vím, že nezapomíná. Pak těmi výsledky mlátím po hlavě stesk za koncem sezóny, pomáhá to. Mohu se uklidit do komfortu kabinetu a po přestávkách na kávu prohledávat. Je to v čase důchodu asi to nejlepší zaměstnávání hlavy ve směru k volnočasu. Kdo byste hledal to místo, jedná se o Kostelec nad Labem. Protilehlým je Slavičí háj a znovu bych velmi rád připomenul – tohle je výsledek jako hrom! Škoda jen, že se neodehrál v malinko mladším červenci, protože kapacitu by na to měl. Na druhou stranu je skvělé, že nespadl až do srpna. To vše jsou patníky okolo cesty mého nekrátkého slavičího putování. Blikají světélky, když na ně posvítíte, a co je hlavní? Vedou.
Jestli už na vás všech oschla voda z koupaliště, sedněte do nábytku a nastavte sobě velebný klid. Čas je pro nápad přepříhodný.
