Na který ptačí druh jsem vzpomenul během jara, ten hnízděním vyšel. Tady je další z řady důkazů, bramborníček černohlavý.
Podařilo se modráčkům, slavíkům pravým, obecným strnadům, pěnici hnědokřídlé kolem základny. Zpěvným i obecným – a taky proužkovaným rákosníkům. A možná i kukačce, to třeba uvidíme.
Prvně jsem připsal dudka. Byl v cestě a byl nejspíš mlád. Ne tedy, že by se u nás narodil, ale putující odněkud prvně s létem. Tradičně se urodilo polních vrabců, někteří ještě hnízdí. Jejich populace snad mírně posiluje, ovšem za běžný rok se mnoho životů ztratí. Teď se drží v křovinách poblíž pole se zbylými klásky a taky mezi pelyňkem a rmenem. To je klasický úhor a využívá jej opeřenců opravdu hodně. Takhle dřív fungovaly krajiny.
Čekám na poslední naši vzácnost, na modráska bahenního. Tam se mi trochu třesou myšlenky. Loni už to byla bída, letos není nikde, i když je pravda, že krvavce – kominíčky mají zpoždění. To ale přeci motýli pod zemí v mraveništích nemohou vědět. Druhy modrásků, vázané na mravence, to mají neuvěřitelně složité. Vyžaduje to dokonalou součinnost všeho. Ještě nic ztraceno není, ještě je malinko čas.
Nad parkem při správném pohledu bývají vidět rorýsi, jiřičky i vlaštovky. Ohřátý vzduch unáší k obloze zejména okřídlené mravence a to je nabídka k všem. Večer a ráno unáší v poklidu též pestré balóny s koši a lidmi. Nad park sice přiletí málokterý, ale takové případy znám. Většinou směřují po hraně Českého ráje nad stády pískových skal.
Už se v louce okolo slati ukazují na okraji noci první vodní chřástalové. Jde o mladé ptáky v pohybu do zimovišť. Mají ohromné množství času, takže se tu a tam některý pozdrží dýl.
Pěkný den.
