Každou sezónu se přihodí několik pozoruhodností, samozřejmě vždy, když se to vůbec nečeká. Ne že by člověk netušil předem, že může dojít k překvapení, ale on ho standardní průběh tak nějak ukolébá. Letos jsem tedy kolébán už docela dlouho, i když…
Z galerie slavíků obecných by tu jeden případ i byl. Určováním mi neunikl, přestože nejde o velesenzaci. Prostě – v jeho rodném listě mezi předky poletuje kdosi úplně nepatřičný. Poznala by to laboratoř, odhad pro to mám stejně tak já. Ovšem bez razítka, jen tak pro sebe. V poznámce kroužkovacího zápisu se věc ovšem zcela jistě objeví i s argumenty. Tady to je on.
Doufám ovšem, že přijdou ještě jinačí! To pak je učiněné slavíkoznalství. Takový odlétá o minutu později než jiní, „obyčejní“. A většinou po vyfocení pak znaky ještě jednou procházím na prvním posudku nezávisle. A raději definuji nahlas. Už takových zjevů dvě – tři desítky v deskách budou. To vám je ale senzační věc, že se slavíci vzájemně kříží!
Jen co odejde červenec, bude se v parku ještě jednou točit. Ne pivo, ne nikdo na podpatku, rozměr je opět mediální. Výsledek ale bude dřív k mání, než první z jara. Ten teprve dozrává a bude na podzim. Tento daleko dřív, a dám tady vědět.
Některé informace na blogu opakuji, ale toť „matka moudrosti“. Třeba, že zrovna o těchto dnech naprosto jednoznačně protahují rákosníci zpěvní. Jsou pěkní. Ne třeba po barvách, ale životem. Jak to se vším mají. A s přezimováním dole u dna Afriky. Odlišování od podobných rákosníků obecných je někdy trochu těžší, ale kroužkovatel každý je na to přednastaven. Znaky musí o půlnoci vysypat z rukávu. V terénu pak, za ne zrovna přátelských konstelací, si stejně může zapotit čelo. Hlavně kvůli šatu mladých jedinců. Pěkně jde poznat na jaře podle zpěvu. To ale řešíme samečka a ještě k tomu v poměrně omezeném čase. Pak už otázky ztěžknou a rákosník v ruce též.
Koho z vás baví být v ročních přírodních naladěních, už to docela začíná. Vyjděte se stmíváním na balkón či před stavení a hlavu zakloňte k obloze. Hlavně s ušima! Uslyšíte.
