Nekonečná pátrání hrne k nám lokty milá ornitologie! Jakoby nestačili slavíci praví „hnědí“, ještě provokuje modráček. Nechtěl bych je studovat ani za příplatek.
Bylo včera chvilku před setměním, síť v rákosním pruhu po většinu dne vybírala náhradní volno, až právě před nocí ve vrchním poli přebývá modráček. Úplně nezvyklá situace to u nás o tomto ročním čase není, ani to, že má splývavě narezlý kroužek na nečisté noze, ale on to je exemplář, kterého jsem vyhlížel návratem zjara a on se nedostavil. Takové v hlavě odepisuji a pro jiné přítomné s nimi již nepočítám. Představou, že jsou prostě po smrti. Nikoli! On se objeví až teď, s obrazem výměny peří, které někde započal a poté zmizel. Přerušil, teď bude pokračovat asi tady u nás. Navíc – do souměrnosti procesu chybí při zavřených očích opravdu dost, nechápu tyto slavíky.
Jedno z toho ale nápadně vyčuhuje: objevy od pravých slavíků letošní sezóny lze nejspíš vpasovat i jejich příbuzným. Inu, to se tak v bádání stává, má-li člověk dohled nad místem dvacet čtyři sedm. Kecám. Hodin pro výměr dne je potřeba několik ubrat. To bych už s koníčkem pobýval jinde…
