Letní chytání je zajímavé z mnoha pohledů. Mimo jiné ukazuje rozdíly v načasování hnízdění či rozvleklost dílčími neúspěchy. Posuzujeme slavíky starší i mladší. Některé potom v létě hodně mladé.
Mám tady jedince z dneška, který vyšel někde v okolí na „první dobrou“. Náskok má značný.
Osobně se domnívám, že takový vyrazí na cestu opravdu brzy, že i tam náskok promítne. Potom po cestě už to je jedno. Mladí postupují dost pomalu, kde se jim líbí tam přibrzdí, zvláště pak, až budou zralé bezinky. Je už to potom vše takové dospělácké, a to i přesto, že letí – nevědí kam. Dávno pryč je čas se sourozenci, vychladla péče rodičů. A už to v životě jiné nebude.
Na potoce je nuda, chytí se po rozednění jeden, dva rákosníci. Toť vše. Ale každý jeden kroužek, který přešel z bužírky na ptačí běhák, každý má připnutu naději, že někde zaujme. Je pravda, že pořád je čekání na výsledek v tomto oboru podstatné, ale nezapomínejme, že sběr náměrů i jiných okolností má cenu rovněž.
Jakmile první mladý slavík vyrazí na průzkumy, rozeběhne se odlétání. Dle mého soudu nejeden (spíše všichni) lokaci rodiště v hlavě návštěvou ještě osvěží, ale výpravy křížem-krážem budou čím dál delší. První putování za sluncem má tedy nejspíš opsanému podobnou tvář.
