Když je noc prázdná, přijde jiná, lepší. Kdyby nebylo slabých nocí, něco by na mých představách bylo špatně. Takhle sdělení úplně sice nerozumím, ale nevyčnívá.
Nemůže si člověk přát krásnější noc, než byla dnešní, a přeci od křídel vymetená. A nejinak je tomu v rákosí, kde pohyb taky není. Snad jen tu a tam dospělý rákosník zpěvný, odkrývající, jak se od nich hnízdiště v nenápadnosti vyprazdňují. Mám rád tyto úhledné rákosníky, kteří poletí pěkný lán světa.
Do toho se konečně ozval hlas žluvy. Začínají mít zájem a přilétají, rybíz tří barev provokuje do dálky.
A fotku dám sedmihláska. V parku nehnízdí, jako ty žluvy. Ale každé léto jeden, dva se v síti ukážou.
Stokrát, a ještě o něco víc, jsem přemýšlel jak poznat, že slavíci v noci nenachytám. Když počasí je jako přes kopírák – taková nádherná noc! Pak tedy počasí příčinou není.
Chytil se alespoň drozd. Mladý, již pěkně vyšňořený, určitě už směřuje k horám. V tomto období by měli ti první chytaní ptáci být regionální, ale – věřte tomu… Důkazy k tvrzení nemám.
Zajíci páchají další škodu. Nyní si vybrali výsadbu krvavce pro modrásky. Okusují aktivně poupata. Nakonec nezbyde při jejich zdivočelé nadpočetnosti, než plotit a plotit. Lokálně, ale plotit. Upřímně řečeno: hned po lišce je zajíc největším škůdcem v prostředí.
