Hnízdění ptactva je proces dynamický. Lokality jsou obsazovány průběžně až do léta. Ano, je to tak. My sotva dovedeme objasnit, co vše je příčinou vleklých pokusů, zcela jistě jedním je nejednotný kalendář příletů. Přivádím téma proto, že do našeho prostředí přibyl další skřivan. Samozřejmě může jít i o pár ptáků kdesi (na okolí?) neúspěšných a k nám do bezpečí přesídlených. Co je barevnou stuhou na převázání tohoto zážitku – zcela jistě vytrvalý zpěv nad polem. A zpěvákovo snášení se dolů „na práh“ obydlí. To se dá pozorovat donekonečna. Je to takové staročeské, milé a povzbudivé.
Na opačném konci parku jsou k jihu v linii vysázeny jedlé jeřabiny a hložiny. Stromky mají už nad tři metry, docela se jim daří. Že jsou na sluneční straně, v jejich korunách poletují ostruháčci. Ještě jsem je řádně neidentifikoval, nejspíš švestkoví. Opět z rodiny modráskovitých, další veliká radost. Připočteme-li za rákosím nad slatí ohniváčky, máme spektrum členité. Ano, vynechá-li člověk k nakládání s krajinou chemii, může počítat s návštěvníky. Ještě se odněkud prostě vyčarují. Možná to někomu může přijít jako hlouposti, ale já mám s tím územím plány právě takové. Kdysi kdosi moudrý prohlásil nad naší květnatou loukou: „To jsou přesně plevelné kytičky, které se nám povedlo z krajiny vytrávit!“ Co tomu říkáte? Tak přesně tímto momentem se vyznávám z pojetí, které po mnoho let v sobě chovám. Mám vždycky obyčejnou radost nad každým novým návštěvníkem – ať to má listy, peří či šupinky v barvách motýlích. A když jsem u motýlů, posledně přeletěla nad mezí babočka kopřivová. Ještě jsem popoběhl se ujistit, že je to ona. Tak početný druh to ještě před pár roky býval! Je pro mne nadějí, že třeba zůstane. Na její místa se vedralo paví oko – přitom – pro oba motýly jsou živnou rostlinou kopřivy. Nevím, co může mít tu drobnější na svědomí.
Já bych si prostě nadmíru přál, aby to po loukách vypadalo takto:
Buďte zdrávi.
