Jdu cestou, co prošli jsme včera. Bylo nás hodně a Slavičí háj k nám pohlížel. Tolik lidí na vlnách ornitologie!
Z pole, kde stále ční hroudy a mezi tím nějaká kytka, vylétá znovu skřivan. Jo jo. Máme je tu, jak bývali tenkrát za starých majitelů. Dokázali jsme je na pole vrátit. Už je vysoko a dál prozpěvuje. Jak z poznámkových bloků básníků. Jsem hrdý na tyto obyčejnosti. Už jim příbytky nezrušíme.
Tak, jak se vlní od pasu nahoru trávy po lučinách, vlní se s nimi motýli. Už to začalo. Na dálku svítí křídla ohniváčků a žár těch barev podletí mírní modř modrásků, jen na ty vzácné se ještě čeká a čekat bude. Do prázdnin. Jeden z ostruháčků sedá v žáru dne na nejmladší lístky slivoní. Ten barvami šetří, ale kdo jej zná, bere, jak je. Před pár dny se na stejných místech třepotaly mohutné samičky otakárka ovocného, aby ukotvily další pokolení. Je to jak z učebnice krásy. Obdiv se drží v přijatelné rovině do doby, než křídly prostoupí slunce. Kdy už se nepozná, je-li to rub či líc. Při kladení se motýl konečně zpomalí a lze všeho užít. To ale není ku správci nejdůležitější. Vrchol je jinde a bez barev. Jde o pocit, že i další generace se může narodit. Rozumíte tomu? Že s postřikovačem na zádech nás tady nikdo neuvidí; že jsme vespolek pochopili, jak jít rozmanitosti naproti. A vyprávěl jsem to právě i hostům. Že je to jako s tím obalečem jablečným, který tím zážitkem až tolik nemusí být. Ale zjištění, že se do jablka ještě „zakousl“, k zúčastněnému říká, že potud vše ještě v pořádku, na jabka odjinud mnohde by se třeba už nevychystal.
Potokům dochází dech a záchrana mohla by přijít po další noci. Jezírko propadá hladinou, divoký polabský leknín vše zhlíží s obavami. Přednastaven na hlubší vodu, za pád dnů by měl rozprostřít poupata. Pokud zaprší, oddechne si.
Je posledního máje a hodilo by se děkovat. Za každý jeden obrázek, za příležitosti k naučení. Šlo se tím měsícem den za dnem i letos ladně. Přesně takový, o kterém básníci horlí. Byl časem pro lásky i naplnění. Předskokanem zrání na cestě pod vrchol.
Až bude červen, zas se tu potkáme. Zastavte se, přijde-li vám to ku prospěchu.
