Vzpomínkou na natáčení mi Honza Hošek věnoval slavíka na zeď. Bude mi připomínat časy, kdy jsme zhodnocovali minuty spolupráce.
Pak už ale budou okolo všude jen slavíci, kteří to na kraji srpna zvednou a odletí. Aby se nejeden z dotčených vrátil a vracel. A možná se i krajinou šířil nakonec o něco „výš“. Zprávy mám od Lomnice nad Popelkou, i z okraje Turnova. Kdoví, čeho se ještě dožiju. Pokud trend bude držet, příští rok se nad Lomnici rozjedu.
Modráčci v parku mladé vyvedli, první oddychnutí mám tedy za sebou. Ještě se ale oddychovat bude, bude-li důvod. Jak rozkvetou černé bezy, slavíci jdou z hnízd. To platilo už tenkrát, proto jsem příměr ustanovil. A bezinky kvetou už i nám. Jsou ještě mladé, ale snaží se. A taky jsem pořídil na jedné z lokalit u Boleslavi ořešák popelavý. Přijde mi vzácný, jinde, než za obcí Plazy, jsem ho nikdy neviděl. Tam je skryt v polním listnatém lesíku na okraji, k jihu. Dívá se na Chlum, odolává, a ořechy padají do brázd sousedního pole. Jeden stačil na okraji současné řepky vzklíčit – a ten byl můj! Vezl jsem ho co poklad, v pytlíku na slavíky. Ujal se, to asi pro mojí cestovní péči. Je to jinak moc krásný strom, hlavně v květu – těším se. Místo pro něj máme, snad jsem vyvolil dobře. Hned u naučné stezky.
Je pozoruhodné, kam se v komentářích vždycky poodnesu. Začínal jsem darem a teď řeším ořech. Tak ještě snad, abych zmínil „záhon“ báječně na fialovo kvetoucího česneku u mokřiny, hned vedle ledence. Moc pěkně se barvy doplňují. Jenom mokřina – ta má za současných veder namále a nevydrží s dechem dlouho. Voda rachvalskou stokou už neproudí, jen odkapává. Trnický potok na tom bývá o půllitr líp, zatím se drží statečně, ale uvidíme. Předpověď změněna, slunce udrží vrch.
S některými z vás se uvidím o sobotě v kurzu u tabule, ovšem – i vy ostatní: „Buďte blaženi“. V mezích možného.
