Třeba to tak bude už napořád, kdo ví. V Slavičím háji si stačí přesednout o pár desítek metrů jinam a hnízdí před vámi slavíci docela jiní. Ano, u lávky pod hrází rybníka hnízdí slavík obecný, přes louku za můstkem nad Trnickým potokem v seseklé rákosince právě vyvádí slavík modráček. Nikdy jsem takovou příležitost neměl a už to sype první srovnání…
Zatímco modráčky je vidět při krmení v dalekohledu dobře, slavíky obecné stěží. Ti se jen mihnou jakýmsi „stínem“ a už je nevidět. Dnes jsem tam proseděl pořádnou chvíli, vše je tak zajímavé! Když jsem s mými přáteli zakládal hnízdiště pro slavíky, absolutně jsem netušil, že by mohl po letech výsledek vypadat takto.
Ptali se mne od kamery, jestli je někde ještě jiný soukromý ptačí park. Nevěděl jsem. Nejspíš ne. Dáváme do místa nemalé prostředky, odvádíme poplatky státu. Vyplatí se vůbec ekonomicky taková věc? Já prostě říkám, že jo. Z naší trojice jsem já realizátorem ornitologie, a to v naprosté svobodě. Co si vymyslím, mohu vyzkoušet vybudovat. A potom čekat. Ubytoval jsem slavíky dvou druhů, kdybych prostředí nepřipravil, nebyl by nikde jediný. Dokonale jsem zhodnotil znalosti z předchozích desetiletí, nadřel se jako mezek, ale v radosti. Nyní už se jedná příměrem o jakési žně, jež jednoho dne neznámého roku přejdou v dožínky.
A zajímavost nakonec: Nejpočetnějším hnízdičem je strnad obecný, po něm vrabec polní. Zásluhou pomístně nízkých trávníků s odhalenými mraveništi je dva roky už hnízdícím krutihlav obecný. Dalším čerstvým druhem v prostoru hráze je konipas bílý. A čeho ubylo? Kupodivu pěnic hnědokřídlých. Pokud tedy ještě nějaké nedorazí. Když máte tři zelené hektary na očích podobně jako mnozí doma akvárium, vidíte z života opravdu dost.
Posledním měřením zapisujeme 30°Celsia, mrazy už asi nepřijdou. Hodila by se odshora voda. Kdo tam držíte známé, přimluvte se.
