Zase to přijde. Zase se rozevře ráno a v něm bude jasno: Dokázali se vrátit!
No jo, ale jak se to může stát, že trefí z takových dálek? Že těch pár domovských větviček najdou? Víte co? Tak do toho se tady raději pouštět nebudu. Ono se to tak docela ještě opravdu neví.
Pojďme to uchopit ve fázi naplnění. Mistr je doma a rutinně se v chvatu rozkoukává. Čekatel se dočkal a neví, kam nadbytečnou radost ze setkání odlít. Dávno ho nemučí úžas, prostě se to tak děje.
Vyrazím s knížkou na zápisy letos znovu. Nebudu tady pořadové číslo sezóny zase psát, je tu často. Prostě, chodím roky. Chodím, protože nemůžu jinak. Jsem závislý, jsem zvědav. Abych si atmosféru užil co nejvíc, činím kroky přípravné. Už nyní sleduji slavičí jaro, jak se z podhoubí středního Polabí nenápadně formuje. Co předchází v rozkvětu za doprovodu vůní, který obraz je rozmalován, když barvy musí schnout pomalu. Vše uvádějí ptáci předvojoví. Rehkové, pěnice – a vidíte, veliký pozor na to! Když to tak napíšu, pravda to je jenom dílem. Zahradní rehek má čas, z pěnic některé taky. Kdepak, v ornitologii musí být člověk pořád ve střehu.
Všímám si slavičích plácků, jak se v nich dějí věci. Normálně by se neviděly, ale když má člověk „oko“, vyfiltruje proměny i během jízdy autem. Je ale dobré přeci jen zastavit a do křoví zabořit hlavu. Unikly by totiž vůně, kdy zem je v nahotě prostá; neznali bychom slavičí poctivé příšeří, co dál bude ještě zrát. Kdybychom nehrábli pod hrabanku, neznali bychom akceschopnost ptačích spižíren. Trochu to napovídají kosové s drozdy, ale to není ono. To pravé přijde až se slavíky. Křídla prověšená kousek nad zemí při poskocích, ocasní pera v nadhozu. Ku plašení pozemní havěti. Aby se pohnula – a pak má smůlu!
Přiletí, a já uvěřím, že k dozvídání nadešel čas. Přes zimu jsem v hlavě uklidil, místo už zase je. Nepotřebnosti s Moranou a dětmi poslal jsem posledně po vodě. Nevrátí se. Nemají ten um vlastní slavíkům. Neumí čarovat nad mapou, nerozklepat se před stmíváním. A rvát se o život na rozestavěné překážkové dráze.
Přiletí, a já vletím zas po tužce co v letošku je už tak trochu ohmataná. Zapisoval jsem v močále modráčka.
