Až se proberu a dohoním všechny resty, dal bych si celé znovu. Neznám nic obdivuhodnějšího, než je ptačí odlétání z krajin, kde se snažili rozmnožit. I když ještě úplný závěr není, už se mnoho nestane. Týden do začátku září bude spíš vzpomínkový. A čekání na nějakou náhodu. Bylo to zase tak strhující! Vzdělávací, napínavé, svižné.
Nabízejí se momenty, které ne úplně vždycky sedí s představou. To napovídá a varuje, že člověk všechno neviděl a promách´. Současně technika není všemohoucí, má limity. Na vše, co už je za zády, přistanou vzpomínky a čas. I občasné napomenutí, že něco šlo vymyslet líp. Ale – cíl je už vidět za hrstkou pražců, kde dehet dávno nepění žárem, kde spíše rosa povléká vůkol neživé. I dneska za rozbřesku…
Lámu si hlavu nad scénářem letního ptačího divadla. Přesahující noc zhruba do čtvrtky dopoledne, než ptáci někde zalezou a vyčkají slunce zapadání. Letošní zlom do poslední fáze rákosního pohybu byl neskutečně příkrý, a pokud se neobjeví pár dalších „vagónů“, byl ten vlak vážně zrychlený. Dívat se do prázdné ulice kapes nezčeřených, to je na prahu dne velmi nezvyklé. Co to muselo předevčírem být za povel, že poslechli všichni, kdo měl křídla celá? Kde jsou ty skupiny velkých rákosníků! Všichni – ti obecní, zpěvní i proužkovaní. Kde cvrčilky všech tří taxonů? Rákosní hřeben, táhnoucí se širokou nivou Klenice, marně kreslí ostříhanou kotlinou a nikoho nezajímá. Takto vypadá zamávání za tažnými ptáky. Za dveřmi se chystá po sítích tradiční „pozdní sběr“. Ono se něco ukáže. Rákosní strnadi, možná i modrák, úpolní vrabčáci, kosové, drozdi, červenky. To už ale potečou poslední vteřiny akce.
