Z okna vidím ve značné výšce letět tři černé kosy. Opravdu černé, budou to samečkové. Migrace těchto obyčejných ptáků nám docela uniká, nikoho příliš nezajímá. I oni ale umí letět. Vrací se od moře. Domácí dva koncertmajstři, každý v jednom koutě, se věnují svému, přelet dálkařů je nezajímá. Podobně to vypadá u slavíků, jen jejich migrace není vidět. Když se místní slétnou a usadí, letí „přes ně“ cizí.
Ptačí tah začal. Už běží. Monstrózní přesuny potrvají až do půlky května. Jak dobře, že ta událost ještě funguje. Než se aktivně zapojím, než budu při tom, stačí se dívat. Vložím se do toho, až budou modráčci. Tím prakticky zahájím letošní sezónu kroužkování. Čtyřicátou třetí. Je to tak dávno, že jsem si musel ledacos připomenout, třeba to, že prvního slavíka jsem uslyšel v roce jednaosmdesát. Vlastně vše začalo tenkrát. Nikdy jsem dva čekací roky nepočítal, ale měl bych. To už jsem hledal hnízda a pomalu zkoušel bádat. Bylo to jiné, než chodit na ryby. Tam o žádný veliký výzkum nešlo. Vercajk jsem odložil a posvářel i vypletl sklopky. Třiaosmdesátého jsem se vydal ke zkoušce a zavázal ke specializaci. Vyšlo, a mohl jsem líčit. Přesně vidím, jak jsem kontrolou nakukoval pod doubek k šípku. Byl tam! První slavík specializace. Kroužky tenkrát bývaly na špagátku a bylo jich málo. Sítě nebyly vůbec. Mezi hnízdišti jsem jezdil na kole. Slavíků také bylo daleko míň. Je třeba mít opravdu na paměti, že tato oblast je samém konci rozšíření druhu. Úroveň výzkumu šla strašně nahoru za ten čas. Kdyby všechno zůstalo při starém, tolik let by mne to asi nebavilo.
Je čas dívat se k obloze. Vracejí se k nám ptáci. Čím víc jich je ve skupině, tím je dojem silnější. Viděl jsem posledně hřivnáče, bylo jich opravdu hodně. Chtějí doletět každý jeden a myslím, že je ta energie znát. Malíři se vždycky dívali k ptačím shlukům na nebi. A pak je nanášeli. Básníci se jim dívali přes rameno a taky to s nimi cvičilo. Ptáčníci, ti se drželi v ústraní, vařili jmelí k potírání pelyňku. Věděli o studánkách, kam líčili. Ornitologie žila první schůze, lidé k sobě byli přátelští (bývám dost naivní, alespoň mi to tak připadalo. Snad to i bylo). Zpětná hlášení stála svátkem a osou všeho toho dění byli ptáci!
Sítě dnes líčíme mezi lehounké skládací tyčky z tvrzeného aluminia, kroužků je dostatek, hlášení přilétají vzduchem a okamžitě. Jenom ti slavíci, co mi k zajímání zůstali, drží se na slovo skoupí. Nechodí, a nechodí. Ještě je šance, že se některý připomene teď po cestě domů. Že kroužek komusi ukáže, někomu s chytrým telefonem. Jako před lety na jihu Francie, než ho lidé na chodníku pod sklem zvedli a pomohli k dál k cestě. Mám i v mé ornitologii rád dobré zprávy, mám to tak nastaveno.
Ať i vám dobré zprávy se staví do cesty! A ať jich je víc, než toho šafránu.
