Mluví se o tom – a ten, kdo odchyty prohání i přes závity, musel si pozastavení všimnout. Vemte příklad: L.luscinia (1K) z 25. srpna roku dvacet jedna pod ránem – Slavičí háj (Mladoboleslavsko). Sletěl na playback druhu, chvíli čekal v plátěném boxu, přišel na řadu, pak odletěl. Dívám se za nimi, samozřejmě. Žádné vypouštěcí okénko, potřebuju vidět a vědět, co pták po setkání udělá. A taky k osobnosti přibalit přání, vždyť jde o slavíky.
Jo, jo. Odletí všichni. Ale stejně dál moc nic nevím. Jen málo je těch, kteří to napřou zpět nahoru a v rozbřesku kvapem dotahují. Většina, v dnes již atraktivním prostředí parku, alespoň chvíli zůstane. Do zobáku kolem nachystáno, keřové patro vyhovující, reproduktory záhy tichnou a dál už jen mlčí.
Ten slavík z pětadvacátého odletěl do vrbin blíže páteřní cestě. Byl třetí den výraznějšího tahu tmavých slavíků, za ráno v kleštích půltucet. Bylo jasné, že přijde zlom a průtah zvolní či ustane vůbec. Pauzy, kterým – nad ostatní víc – nerozumí ten, kdo si myslí, že fakt tomu rozumí, netrvají obvykle dlouho. Tady bylo ticho do devětadvacátého. A zas to šlo, jako kdyby výpadek nikdy nebyl. Počasí drželo, podmínky velmi příhodné. Prázdninový čas bývá spolehlivý, šňůry chytacích nocí mohou být dlouhé. Ani kontinentem ve směru výš nebyly hlášeny změny oproti počasí v háji. A přeci pauza přišla a nebyla první, natož neobvyklá.
Třicátého se jako poslední (hluboko už za světla) chytil mimo linie, v síti představené, tmavý slavík s kroužkem od nedávných kleští. Mých kleští. Linie a přehrávání by ho nikdy nechytly a neprokázaly. To zas jen ona velepříjemná náhoda za loukou na potoce. Chtěl definitivně místo opustit, nebo se zajímal o cirkus z bezpečné vzdálenosti? A jak se vlastně choval dny před tím, kdy tu byl se mnou a potřebně kynul?
Co znamenají prodlení tahových slavíků v místech odchytu? Myslel jsem si, že spontánní repro-zpěv prostě ukázal na dobré místo k etapové zastávce a pták zakotvil. Je to tak ale doopravdy?!
(Blog už řešení drží a v postu jej zašifroval)
