Rozbíhající se červenec je časem mladých slavíků. Ještě kropenatých. Ikdyž na hlasovou provokaci nereagují, na lokalitách ještě jsou a dají se chytit. Jsou to ptáci, kteří se v místě narodili, jejich kroužkování je tedy velmi žádoucí.
Pod skvrněným peřím na bocích již podrůstá šat prvního roku a tím startuje proces částečného pelichání. Jak již bylo zmíněno, dají se chytit, protože se už živí samostatně. Rodiče pelichají „natvrdo“.
Pohlaví lze ještě u ptáků odlišit, protože samičkám, jež prošly hnízděním, až nyní zarůstá nažina.
A protože už nějaký ten den pelichají, křídla vypadají takto:
Doslova „těhotné“ – ve vztahu k poznatkům – je období začátku prázdnin, kdy proces výměny běží naplno. Jenom, vezmeme-li chování slavíků! V prostředí jsou naprosto neviditelní, prozradí je až sklopka a podobně se před očima dočista „vypaří“ hned po vypuštění. Dokáží-li ještě vůbec létat!
U tohoto jedince se létací schopnost s vypadnutím prvních loketních letek už v příštích dnech změní. Na určitý čas to nepůjde.
S dnešním úkolem jsem čekal na vydatné horko a nejlépe v poledním čase, kdy se z teploměrů v kosmonoských zahradách bude kouřit. A tak jsem nedaleko viaduktu konečně kopl do hlíny. „Kopl“ je však silné slovo, protože v náspu zachrastilo a motyčka mi vypadla z ruky. Zem je vyprahlá a mnohde hluboce popukaná. Přesto jsem chtěl za těchto šílených podmínek ověřit, zda pelichající slavíci při tak obrovském výdeji energie, sbírají potravu i v těchto – jindy „jalových“ hodinách. A je to tak, v lapáku za chvíli byla samička! Působí legračně a byl jsem zvědav, po povinných dvou minutách „zdržení“, jaký ústup z dlaně zvolí. Nevěřícně se odrazila a šikmým třímetrovým letem nad asfaltovou cestou zamířila do hustého hlohu prorostlého šípkem. A vydržela tam. Jde o ptáka, který začal pelichat (pro samice) v tradičním čase. Dobře je tady patrné, v čem spočívá rychlé slavičí pelichání, jež zmiňují třeba švýcarští kolegové. Najednou tady roste pět ručních letek a k tomu ještě všechny tři ramenní! Ty musí zvláště spěchat, aby co nejrychleji začaly chránit nově se vyvíjející křídlo. Dobře je také vidět „křidélko“, o němž zmínění vědci praví, že mu není během pelichání nikde věnována potřebná pozornost. Zde ještě „vyčkává“ a nepelichá, jeho čas přijde o pár dnů později.
Téměř rok plánovaný pokus přinesl tedy očekávaný výsledek. Potvrdil, že pelichací místo musí nabízet krom bezpečí i vydatně prostřený stůl.
To, že se i k městu vrací strnadi luční a do kroku mi tam zpívají, je radostí na cestu domů.
