Svatá Anna – chladno z rána. Jak krásně to sedlo do kraje kolem Jizery! Něco se zlomilo. Slyšel jsem nad Kněžmostem rorýse, ale už neviděl. A bylo to určitě naposledy. Spěchal jsem za slavíky a uklidnil jsem se. Ještě tu jsou. A taky se chytili. Starý a mladý. Starého jsem vyfotil, abych na něm demonstroval, v jaké fázi procesu slavík téměř nelétá. Je to tato situace (ještě doporučuji spočítat velká pera v křídle, jež právě rostou – to je tedy výkon!).
V křoví jsem našel čtvery vyklepané doklady z vykradených peněženek a tak mi při odchytu asistovali na chvíli ozbrojenci. Půjdu možná „sedět“, protože jediné otisky tam byly moje z chvíle, kdy jsem je sbíral v roští.
Ze slavíků jsem měl ale radost, půjde o náhradní hnízdění, protože mladý juvenil se teprve chystal měnit loketní krovky. I z ohlasu „na hlas“ jsem jasně slyšel i mládě.
Fotka je cenná i proto, že postihuje fázi, kdy začíná růst rýdovák a ramenní letky – tedy klíčový moment. Nevím, jestli takovouhle pěknou někde v archivu mám. Odedneška už jistě.
Jsem pobodán trny šípků, ale stálo to za to. Zimolezy tam vytvořily nepropustnou džungli jak po stromech – tak po zemi. Jestli tam tohle někdy kvete, musí to být síla!
