To je slavičí křídlo z předvčerejška.
Jsou na něm poslední dvě původní letky (1.RL & 5.LL). Na nich je patrné třeba to, jak jarní slavíci rezavě svítí. O kolik peří za půlrok vybledne.
Na ukázkově pelichajícím křídle vidíme i zbylé „slavičí jedinečnosti“, jako třeba právě ono mnou tolik upomínané završování procesu (netradičně pro pěvce) pátou loketní letkou. Nikde jsem o tom dosud nečetl a nevím, proč to tak mají. Jsou samozřejmě i případy, kdy ve finále uzavírají proces kompletní pohnízdní výměny 5.LL s 2.RL (někdy může dorůstat redukovaná 1.RL). Věším to sem pro odborníky na tuto problematiku, aby uznali, že pelichání druhu je mimořádně zajímavé a v jistých ohledech i unikátní. A to jsem nechytil onoho tmavého slavíka ze Záhoří. To je teprve síla! Jejich proces je naprosto famózní. Chtěl jsem to zažít a nafotit. Tak snad někdy jindy.
Slavíkům Mladoboleslavska schází do odletu tak deset dnů. Těm nejčasnějším z těch, kteří hnízdili. Z nehnízdících to může být už nyní! Takové indicie samozřejmě mám.
Mladí také již přepelichali a nastupují potulku – zase, bavíme se o časných mláďatech. Tohle je jedno z nich. Ještě pár pírek na hlavě, v křídle jasně stanovit „rozhraní“ a vzhůru do bezinčí Mladoboleslavska!
A pak, jedné noci zamíří k jihu či jihozápadu.
Ještě bych rád k těm mým rukám na fotkách: Za normálních okolností jsou samozřejmě čisté, jenomže při chytání do sklopek pracuji v hlíně. Nedovedu si představit, že bych volil k zelené motyčce ještě bílé rukavice. Též bych mohl fotky nějak čistit, ale na to mi nezbývá čas.
