Příběh, který je čerstvě k dispozici na You Tube ze slavičího parku u Dolního Bousova, je druhý tohoto roku. Předešlý se objeví v premiéře později v Brně. Tento je pro rozměrnost rozdělen, první díl mám zhlédnutý.
Musím říct, že lidé naproti mně byli fajn a práci odvedli pěkně. Mě, ať zhodnotí jiní a sledovanost. Chybám se člověk nevyhne, ať se snaží sebevíc. V komentáři k biometrii namísto „plus“ říkám „mínus“ (i když zapisuji správně), někdy jsem více v emocích. Ale kdo mne zná, mám to i z kovárny tak. Na konferencích jsem nepobíral mikrofon, vždy jsem přednášel přímo. V přírodě v situacích, které mají náboj, také hořím zevnitř. V životě, jak vidno, tomu už neuteču. Dokáže mne „roztočit“ i pomyšlení, kde teď „moji“ slavíci právě jsou. S čím kde zápolí a zda vše zvládnou. Některé z nich jaro odhalí, potkáme-li se v síti či pod plátýnkem. Už nyní jaksi vzpomínkami a fanděním zakládám na budoucí emoce. Mám to prostě tak.
Druhá část snímku z letní návštěvy v parku bude zas trochu jiná a uvidíte místa odlišná. Je úžasné, jak může dílo vyjít, když člověk nezkušeně netuší.
A ještě jedna věc mne těší. Krajina kotle při Klenici na tom trží. A myslím, že dost. Budou o ní vědět lidé mnohde, že také umí být pěknou. Když jsou zruční lidé od techniky a od scénáře, vteřiny táhnou. Dnes ne, ale hned zítra pojedu do parku a projdu místa obou letošních scén. Poděkuju i jim, protože se snažila nepokazit. Vezměte – vždyť jen slavíků se okroužkovalo tolik stovek.
Až bude chvíle, přidám sem obrázek z nedávných dnů, kdy vycházel měsíc a děj šel impozantní.
