Upnout se na jediný ptačí druh může působit chudě, jako že – člověka minou zajímavosti jiné. Čas máme každý z nás na život jenom jeden. I když v rozhodování převažuje svoboda. Vzpomínám o tomto ročním období, jak jsem žil odchyty na bahnité výspě Červenského rybníka. Vrše, klícky, sítě. A motyka. Protáhlou „kosu“ bylo totiž potřeba udržovat, aby nezarostla. Nikdo asi netuší, co zejména noc o správném kalendářním vřazení na ta místa pozve. Normální návštěvou to přes rákosí nezjistíte – navíc – mnoho ptáků je už zase pryč. Časově náročné, ale co v našem oboru není?! Ovšem výživné. To tedy! Druhy, že bylo potřeba každou chvíli šustit atlasem a cinkat určovacími klíči. A výsledky? Chodily. Býval to na bahnech pobytem jeden dálkař za druhým. Sedimenty čpěly, nedaleká Fruta se činila. Nebyly nutrie, místo nich menší a méně otrlé ondatry. Podobně nepůvodní.
Dnes už ten svérázný odér neznám. Specializace si mne odvedla pro čas léta s sebou (dříve jsme letní slavíky neuměli). Chytá se do posledního rezavého peří ve vzduchu, tušeného. – Jestli bych měnil? Kdepak! Nemám už kondici chodit zapíchnutý v bahně – a taky – čas pro slavíky má cenu největší. I tady totiž výsledky jdou. Byť jsou o něco jiné. Dálkaři ano, to slavíci jsou též bezesporu (hlavně ti tmaví), ale oni nechtějí odnikud dávat vědět. Žije se při tom klidněji, emocí tolik není, ale hledání „opravdového“, skrývá chuť velice vzácnou. Je to pilné, odpracované, odtoužené.
Tak jde čas krajinou, kde člověk hledá neznámé. Některé náčiní už zřejmě nevyužiji, „Červenská kosa“ už taky není (sežralo ji dávno přenastavené pobřeží v sousedství naučné stezky), dochytám svoji jízdu v ostružiní a vrboví. A možná, že není nakonec dočista bahňákům konec. Rozšířením parku máme podmínky pro lagunu, o jakých se mi ani nesnilo. A že nad námi v létě ve vzduchu jsou, to moc dobře vím. Tak tedy „NIKDY neříkej nikdy“. Ta pravda stojí na vodě.
Je čas velmi pozdního léta. Ano, dovolím si tu klasifikaci. Počasí drží, i když ptačí kalendáře trvají na svém. Zraje po větvích, co zrát bylo vychystáno. Nemáme málo – a i kdyby – bez přebytků se obejdeme. Učím se od svého kolegy vidět ku stáru cestu jednodušeji. A kroky i po ní nebolí.
