Rétorikou Karla Kryla uvádím poslední srpnový pobyt na čihadle. Zbývá už jen přestupný do září, ten bude za pár hodin od půlnoci. Oficiální výměr odchytů skončí docela jistě, otázkou zůstává, zda ještě nahodile jednu dvě noci nezkusím. Ani bych tam nemířil, ale znáte to. Když se má končit, dějí se věci.
Ne že by noc nasypala ptáků do sadů nadpočet, ale chytalo se pěkně. Byli ještě obecní slavíci, do sítě za sojkou vletěl krahujec, vlaštovky z nocoviště na Zvolínku, které se jeví významné, letěly tak nízko mezi stromy, že čtyři uvízly. Jedna s kroužkem našeho muzea, tak uvidíme.
A protože jsem si stýskal, že letos chybí zahraniční obroučka, už je opsaná. Přinesl ji mladý rákosník proužkovaný a bude věc zajímavá zejména proto, že kroužek je maďarský. Mladý pták tedy rozhodně necestoval k jihu na zimoviště. Občas se takové úkazy objeví – uvidíme, co z toho bude.
Pak přišla bouřka natolik obdivných kvalit, až jsem byl se sítěmi pomalý. Déšť má ale vyklidit pole, noc je předpovídána pozitivní. Vítr mírný – uvidíme.
Ty vlaštovky by stály za samostatný text. Jsou to o tomto čase moc skvělí ptáci. A letos se jeví, že krizi nemají, jsou připraveny.
