Nadpis lze vykládat i jako přívlastek člověka, který se vyhýbá práci, tady na slavičím blogu ovšem mluvíme o králi pěvců. A ti opravdu za noci drželi klid.
Nepamatuji z historie kol půlky srpna, že by se chytili jenom tři ptáci: rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný a a jeden mladý slavík – vše v rákosí, v liniích nic. Jsou to ale zadání, kterých nám třeba jako soli. Nutí nás přemýšlet, hledat důvody. A nejspíše směrem k povětrnostem. Kdy ptáci do vzduchu prostě vletí a jdou, nebo kdy se spontánně rozhodnou nefungovat.
Letně podzimní odlet tažných ptáků je téma obdivuhodné. Má svoje zákonitosti, specifika a zcela jistě i excesy. To vše musí lidé kol kroužkovacích míst zkoušet číst a snažit se o uspění. Co je vlastně ono uspění? Nachytat a zaevidovat? Především. Ale už samotné absolvování příležitosti slibuje nevšední děj. Třeba právě to, že nedojde na představy.
Přesuny pěvců k Africe zcela jistě neskončily. Jen lokální efekt zařídil své. Zas budou noci plné ptáků i tady u Klenice, zas budou ruce plné kroužkovacího pohybu. Pokora, to je to, čím máme šanci se obohatit. Hodí se v životě všeobecně.
Hezký den.
Příště: Krajinou pelyňku.
