Ťuhýci! Tak už jsou doma. Na mysli mám ty obyčejné, i když ťuhýk šedý se kolem parku také ochomýtne.
Máme jich čím dál víc. Jak se (koordinovaně) šíří křoviny, jak květnatá louka (i jiné) produkují velký hmyz, přibývají. Už zase podnikají vzlety z posedů do výšky za hmyzem, který neohrabaně poletuje. Jsou hladoví. Východním obloukem od Nilu doputovali po kraji Středomoří přes Moravu až k nám. Jsou mezi posledními, kdo ptačí jaro zavírá. Ještě nějaký ten rákosník zpěvný, ti si též dávají na čas. Ostatně, mají návratovou cestu podobnou. Z dalekých dálek.
Slavičí háj mi připadá nafukovací. Vlastníme krutihlavy, filmaři si jich včera všimli. Modráčci krmí. Loni se jim příliš nedařilo, letos je potřeba, aby je prostředí podrželo víc. Predátorů okolo dost.
Vlní se obilí a člověk neuvěří, jak dny po týdnech upalují. Domnívám se však, že zrovna tyto proměny jsou jedním z nejtěžších úžasů, které může člověk vycházkou pořídit. Český krajinný rok v plném běhu! Kdesi vysoko, ale fakt skoro v mracích, točí termikou dravci. Ano, ještě „komíny“ vyhledávají ke klouzavým přesunům dál. U této kategorie opeřenců je spousta ptáků nedospělých, nehnízdících. A ti mají čas ke všemu. Možná to jsou právě oni, kdo v oblacích nad parkem operují.
A přijde hlavní čas motýlů. Už zvolna klíčí. Tak, jak louka nakvétá, rodí se všichni ti čekající. Kukly pukají, křídla se pumpují vzduchem, oči rozhlížejí. Už to začíná. Hlavní sezóna barev z motýlích šupinek křídel.
Jaro je základnou k přežívání. Zajíci ztrácejí ostražitost, z toužení zpitomělí. Chodí a operativně rozhodují, na co by asi tak mohli mít chuť. Už nám to nevadí, kytek je v kobercích konečně dost a jejich výběr výsevy neohrozí.
Kotlinou při Klenici putuje vlání. Vegetace je ve formě a závany vzduchu jí berou k tanci. Zelená, ve stavu nejsvěžejším, bliká k poutníkům na dálku. Zdali jí vidí? Teď je potřeba vycházet z obydlí a pobrat krásy krajin. Ne, vůbec je do dneška nepoztrácela. Není to statečné? Je to statečné!
