Byl bych rád, kdyby se vrátili. To je všechno. Nemusí trhat rekordy, nechci to po nich. Až to půjde, ať přiletí. Myslím teď na všechno peří z parku, co do něj chodím pracovat. A počkám si rád. Zavazuji se, že budu pozorný a přívětivý.
Sameček pěnkavy zpívá, co bývala lavička. Vznikl tam „repre“ kout a on to ocenil. Hlavně to tam ale čeká na slavíka, byl loni prvně. Ta pěnkava taky u nás nebývá, ano, nebývá. Podle mne je to prvně, i když všichni víte, jak je běžná. My se s tou „běžností“ vůbec budeme muset krotit. Drobného ptactva ubývá málem jak motýlů, nějak nám příroda chřadne. I s touto myšlenkou vozím staré listí z kněžmostské zahrady (ještě zůstalo po střeše, tak jej dotěžuji) a kladu v místech, kde je nejvíc potřeba. Vypadá to pak opravdu skvěle a přehrabané je vždycky docela. To je ten uplynulý zájem, co jsem neviděl, nemohu tam být pořád.
Prvosenky mají rozeseté růžice k svatbám, to bude zase něco! Tam čerpám sílu, v těchto „nabíječkách“. A v jívách třeba. Když stojím u větve a jenom žasnu. Na paměti mám pomíjivost, ta bude v hlavní roli. Ale teď je svátek! Teď je ona příležitost „na koni“. Musím dnes hlídat, abych tu neměl přehršli uvozovek, aby text nebyl příliš „emo“. Těžko se tomu ovšem zabraňuje, když téma je tolik příjemné.
Bolí mě ruce od japonské pilky – prořezávačky. Stromů bylo opravdu hodně, co volaly po světle. (Co kdybychom v tom slovese psali konečně „i“? Po těch návštěvách jívy bych to klidně dal.
Včera – motýlí louka, i když je zcela pozimní a fakt ještě v klidu, hostila v té kose pár bramborníčků. On a ona na cestách. Možná nejde ani o náhodný cestovní shluk, možná jsou dávno svoji. Ale „naši“ nebudou, poletí dál. Bylo to ale přesně to potřebné, co člověk rád vidí. Takhle! Takhle vypadaly louky mého mládí! Když se s kosou chodilo sekat na přeskáčku krmení. Nechal jsem po louce podzimní nárůst (kvůli motýlím stádiím) a na tom ti dva lovci sedali. A protože opravdu bylo chladno, nelovili vzduch, ale sletovali do trav. Oni si poradí. Jsou zvyklí.
Ptáci táhnou. Máme příležitost se dívat, chvíli to vydrží. Kdo se ornitologii upsal, vnímá vibrace celou postavou. Pořád někam civí a předpokládá. – Jasně… Bude to lítat i dnes.
