Škoda. Hodilo by se letošní pokus dojet bez komplikací a už je jedna za dveřmi. Noční a nadranní déšť. Nechtěl bych si nechat slavíky uletět. Ještě nějací půjdou. Když už si člověk vymyslí schéma a hodlá jej bez úprav dodržovat (kvůli souměřitelným podmínkám), zasáhne vyšší moc shora. Ne tedy, že by tamní kout vodu nepotřeboval, vyschlo vše co hladinu připomínalo, ale mohlo to počkat na podzimní čas ještě několik dní. To už by se svět nezbořil. Takhle zůstane čihadlo opuštěné.
Nedal jsem tady snad ještě nikdy poctivý report z odchytání. Můžu to napravit, ale zrovna dnes není pod hliníkem nic moc světoborného. Takže: 1 slavík tmavý; 1 pěnice vlašská; 1 strnad obecný; 1 cvrčilka zelená; 2 rákosníci proužkovaní; 7 rákosníků obecných; 1 rákosník zpěvný; 6 pěnic černohlavých; 1 ťuhýk obecný; 2 sýkory koňadry.
A teď nějaký komentář za tím: Do rákosí se maličko vrátil život, vidět je na počtech rákosníků, dlouho nebyli. U slavíků jsme opět za vlnou, dotahoval jeden tmavý. Modráci nejdou vůbec, diskuse s odborníkem po telefonu dojem potvrdila. Vůbec se neurodili. Chyběly pěnice slavíkové, ale na tom nelze pohledy stavět, ony zas budou. Pěnice černohlavá dominuje nočnímu pohybu, zaujme mizivá úroveň tuku. Asi už všechny počítají s Anglií. Ukázala se též jedna pěnice vlašská, což potěší vždy. Ťuhýci pobytem pomalu končí. A sýkory? Ty teprve budou. Toto jsou všechno místní rodáci z budek.
2. rýdovací pero levé strany ocasu dorůstá po defektu a opět dokazuje, kterak slavíci čelí predačnímu tlaku coby ptáci preferující pohyb v přízemí. Zde slavík tmavý – mladý jedinec. A když už komentuji – vidět je sestava letek vrcholu křídla učebnicová, ovšem nečastá 🙂
Mladá pěnice vlašská s defektní (nevyvinutou) horní čelistí zobáku. Nebude to mít v životě snadné.
Datum je vysoké. Návštěva dětí příměstského tábora zastihla kroužkování ťuhýka a těší znalosti některých. Třeba o napichování potravy na větve. Tábor se dvěma vedoucími do parku přichází už pravidelně.
Ve vzduchu navečer bývají vidět nebezpeční netopýři rezaví, tady se naštěstí nechytají. Jinak sítě dovedou poničit. Zastoupí je sršni, díry prokoušou pořádné, než zase uletí. Chodí za noci na hrušeň do pokousaných větví olizovat kvasící mízu, bývají podnapilí a útočí zprudka na světlo čelovky.
A máme zas podzim se svými maskoty.
