Už bylo ráno po schytu, ptáci zas volní, bužírky po kroužcích holé a najednou se ozval podzim. Fouklo od severu a já jej rozpoznal. Ono to přijde, ptáci už odlétají. Za noci byl silný tah rákosníků velkých, ale ono létalo mnohé. Opět se chytla pěnice vlašská, mám to vždy za svátek. Chytají se krutihlavové a hlavně ťuhýci. A taky se rozběhl tah pěnic slavíkových, když jsou v sadech plody, jsou i pěnice. Převládají u nich staří ptáci – rodiče. Vážím si budníčků, s kolegy se neshodnu – tvrdím, že jich je málo. Vím, že na budníčka menšího je ještě brzy, ale budníček větší už má letět. Je to ukázkový dálkař. Chytají se cvrčilky. Ne nijak výrazně, ale jsou. Po pauze letí už zase slavíci tmaví.
Noc byla báječná, bez rosy, o suchých sítích. Není pak takový fofr. Večer se linula oslava od nedaleké neckyády, ze závodiště zas komentovaný program. Z háje slavíci. A do toho příjemné teplo, jak na jihu.
Housenka lišaje mi sežrala listí z vrbičky, z výsadby podél potoka. Kdepak, prostředí je plné záhad.
