V hlíně leží přes sedm tisíc let od doby, co ji člověk odhodil. Orba ji zachytí a na povrchu – buď ukáže, nebo ne. A když se tak stane, nikdo to nevidí, protože netuší. Jenomže já v té krajině dávno už nečtu jen ptáky, intuice mne dovedla dál.
Věděl jsem, že k nálezu vrtané industrie z doby kamenné je potřeba pořídit další, bude-li to možné. Nový díl parku pro přírodu se vláčel pro setí a výsadbu a já se dívám do místa prvního nálezu tehdy.
Je tam na reliéfu místa vystouplá plošina, normálně by to člověk neřešil. Přihrabuji kraje u hranice a pak to přišlo! Sekerka jako z muzea. Drobná, ale počítá se.
Je hotovo. Víme, co máme. Dřív tady slavíci nebyli, děly se věci docela jiné. Štípal se pruhovaný rohovec, do vhodných vrtaly otvory, odpady z výroby se nijak neřešily. Našel jsem kolem surovinu, kterou otloukač – brusič nepoužil. Našel jsem rozbitou od pojízdných disků část sekerky jiné. Hned jak déšť povrch nablýská, vrátím se hledat s dětmi.
